Aukce 47 / Papírová platidla

warning
Prohlížíte si aukci v archivu, v této aukci již nelze dražit!
Zobrazení:view_columnview_stream
175825 - 1940 M. Švabinský: Grafický návrh na bankovku 100 K, oce
Jakost
1940 M. Švabinský: Grafický návrh na bankovku 100 K, ocelorytina, formát 145x205mm; pěkný stav
Vyvolávací cena:
U:A5
175287 - 1940-44 sestava 5ks bankovek, obsahuje Ba.32, 36 Specimen, 3
+1
Jakost/Jakost
1940-44 sestava 5ks bankovek, obsahuje Ba.32, 36 Specimen, 37b, 41, 42, různá kvalita
Vyvolávací cena:
U:A5
175288 - 1926-45 sestava 8/ks bankovek, obsahuje Ba.21b Specimen, 56
+1
Jakost/Jakost
1926-45 sestava 8/ks bankovek, obsahuje Ba.21b Specimen, 56 Specimen, kolkované 66, 67, 68 vše Specimen, 74, 76, 79 Specimen, různá kvalita
Vyvolávací cena:
U:A5
175286 - 1945 nepoužitý bankovní kolek TGM v čepici, označení A
+1
Jakost
1945 nepoužitý bankovní kolek TGM v čepici, označení A, zelený, levý dolní rohový 25-blok s deskovým označením A2; s lepem, bez poškození
Vyvolávací cena:
U:A5
176096 - 1921-23 [SBÍRKY]  NĚMECKO - NOUZOVÁ PLATIDLA (KLEINGELDSC
+38
Jakost
1921-23 [SBÍRKY] NĚMECKO - NOUZOVÁ PLATIDLA (KLEINGELDSCHEINE, SERIENSCHEINE) sbírka nouzových platidel ve 36-listovém zásobníku, převážná většina v kvalitě N, seznam přiložen
Vyvolávací cena:
U:Z

Aukce 47 / Papírová platidla - Informace

Papírová platidla

Bankovka neboli cenný papír s určitou peněžní hodnotou je bezúročný platební prostředek, vydávaný centrální bankou. Bankovkami se zabývá sběratelský vědní obor označovaný jako notafilie.

Bankovky se historicky vyvinuly z obchodních směnek. V případě předložení směnky byla původnímu majiteli vydána bankovka, kterou se banka zavazovala vyplatit při předložení určité množství zlata popřípadě určitou sumu. Před bankovkami byly v oběhu pouze peníze z drahých materiálů, které samy o sobě byly nositeli hodnoty – na rozdíl od bankovek – nezávisle na bance, státu či úřední moci. Nejčastější byly zlaté mince, jejich nevýhodou bylo to, že byly poměrně těžké a že se opotřebovávaly.

Za první papírová platidla jsou obecně pokládány směnky čínských obchodníků datované do 7. století po Kr., ale za všeobecnou měnu jsou uznány až v 10. století. Marco Polo roku 1298 píše, že bankovky jsou v oběhu i v Persii a Japonsku.

Aby se nemusely vyměňovat pytlíky mincí, zavedli ve středověku evropští obchodníci takzvané úvěrové úpisy. Od 17. století vydávaly takové úpisy přímo banky. V té době kovová platidla nestačila pokrývat prudký růst objemu transakcí v obchodním styku.

Začaly se používat směnky jakožto cenné papíry, ve kterých se jejich vydavatel zavazuje vyplatit držiteli určitou částku. Se směnkami se tak začalo obchodovat. Směnky měly v praxi několik nevýhod – byly vždy vypsány na pevnou částku a jejich reálná hodnota závisela na platební morálce konkrétního vydavatele (emitenta).

Banky proto začaly směnky vykupovat a vyměňovat je za směnky vlastní – bankovky. Ty mohly být kryty vykoupenými směnkami nebo zlatem. Vzhledem k problémům s tímto systémem byl vytvořen monopol na vydávání bankovek, který byl svěřen centrální bance. V České republice tak smí bankovky vydávat pouze Česká národní banka. Protože je to dáno zákonem, patří bankovky ČNB (koruny české) mezi měny s nuceným oběhem.

První bankovky na území rakouské monarchie se začaly vydávat za vlády Marie Terezie. Poukazy začala emitovat Vídeňská městská banka, proto se začaly nazývat „Banco-zettel“, doslova „bankovní lístek“. Počeštěním vznikl název „bankocetle“ a pro bankovky obecně název „banknóty“.