Sálová aukce 36 / Papírová platidla

warning
Prohlížíte si aukci v archivu, v této aukci již nelze dražit!
Zobrazení:view_columnview_stream
139343 - 1951 ČSR II.  Ba.N10, Anna proletářka 100Kčs, série A10
+1
Jakost
1951 ČSR II. Ba.N10, "Anna proletářka" 100Kčs, série A10, lom v levém dolním rohu
Vyvolávací cena:
U:A5
139342 - 1940 SLOVENSKO  Ba.51s, Svatopluk 1000Ks, série 3I5, anulá
+1
Jakost
1940 SLOVENSKO Ba.51s, Svatopluk 1000Ks, série 3I5, anulát, 4x vodorovně SPECIMEN
Vyvolávací cena:
U:A5
139341 - 1941 SLOVENSKO  Ba.52s, Jánošík 500Ks, série 7M1, anulá
+1
Jakost
1941 SLOVENSKO Ba.52s, Jánošík 500Ks, série 7M1, anulát, 2x svisle SPECIMEN
Vyvolávací cena:
U:A5

Sálová aukce 36 / Papírová platidla - Informace

Papírová platidla

Bankovka neboli cenný papír s určitou peněžní hodnotou je bezúročný platební prostředek, vydávaný centrální bankou. Bankovkami se zabývá sběratelský vědní obor označovaný jako notafilie.

Bankovky se historicky vyvinuly z obchodních směnek. V případě předložení směnky byla původnímu majiteli vydána bankovka, kterou se banka zavazovala vyplatit při předložení určité množství zlata popřípadě určitou sumu. Před bankovkami byly v oběhu pouze peníze z drahých materiálů, které samy o sobě byly nositeli hodnoty – na rozdíl od bankovek – nezávisle na bance, státu či úřední moci. Nejčastější byly zlaté mince, jejich nevýhodou bylo to, že byly poměrně těžké a že se opotřebovávaly.

Za první papírová platidla jsou obecně pokládány směnky čínských obchodníků datované do 7. století po Kr., ale za všeobecnou měnu jsou uznány až v 10. století. Marco Polo roku 1298 píše, že bankovky jsou v oběhu i v Persii a Japonsku.

Aby se nemusely vyměňovat pytlíky mincí, zavedli ve středověku evropští obchodníci takzvané úvěrové úpisy. Od 17. století vydávaly takové úpisy přímo banky. V té době kovová platidla nestačila pokrývat prudký růst objemu transakcí v obchodním styku.

Začaly se používat směnky jakožto cenné papíry, ve kterých se jejich vydavatel zavazuje vyplatit držiteli určitou částku. Se směnkami se tak začalo obchodovat. Směnky měly v praxi několik nevýhod – byly vždy vypsány na pevnou částku a jejich reálná hodnota závisela na platební morálce konkrétního vydavatele (emitenta).

Banky proto začaly směnky vykupovat a vyměňovat je za směnky vlastní – bankovky. Ty mohly být kryty vykoupenými směnkami nebo zlatem. Vzhledem k problémům s tímto systémem byl vytvořen monopol na vydávání bankovek, který byl svěřen centrální bance. V České republice tak smí bankovky vydávat pouze Česká národní banka. Protože je to dáno zákonem, patří bankovky ČNB (koruny české) mezi měny s nuceným oběhem.

První bankovky na území rakouské monarchie se začaly vydávat za vlády Marie Terezie. Poukazy začala emitovat Vídeňská městská banka, proto se začaly nazývat „Banco-zettel“, doslova „bankovní lístek“. Počeštěním vznikl název „bankocetle“ a pro bankovky obecně název „banknóty“.