Archiv / Odborné články / Známky jako investice

06.01.2017   Autor: Jan Bruno Tropp, Innovation 4/2016, s. 28-31. Foto A. Purgert a archiv Burda Auction; Počet zobrazení: 7000


Filatelie je u nás jednou z nejrozšířenějších sběratelských disciplín. Jsou ale známky vhodné i k investování? Přinášíme rozhovor se třemi odborníky najednou. Zakladatelem aukčního domu Burda Auction Richardem Burdou, soudním znalcem Davidem Kopřivou a specialistou v oboru filatelie Stanislavem Výtiskem. 


Filatelie je velmi specifická investorská disciplína, to je z hlediska výnosu běh na dlouhou trať, že?
David Kopřiva (DK): Ano, částečně to tak je. Někteří sběratelé sbírají známky od dětství a někteří, ať už sběratelé nebo investoři, začnou až v produktivním věku. Trvá to až desetiletí, než se vybuduje sbírka nebo solidní investiční portfolio, které má naději na sebezhodnocování. A není tomu tak jen u nás, ale v tradičních sběratelských velmocích, jako je například Velká Británie nebo Itálie, se nacházejí doslova dynastické sbírky. Není výjimkou, že se ve šlechtických rodinách dědí sbírky po generace. Je to součást rodinné a kulturní tradice. Tudíž běh na dlouhou trať je poměrně výstižné. Z toho ale nevyplývá, jak si myslí někteří méně poučení investoři nebo portfolio manažeři, že by filatelie nebyla likvidní. Takovéto názory často slýcháme, ale není to pravda.
Richard Burda (RB): Do určité míry to je jako s akciemi. Když si chcete vytvořit portfolio, které má fungovat, tak to není náhodná koupě. Je třeba vyčkávat. Člověk musí mít správné tipy nebo mít odvahu a věřit. Ve filatelii se také dá naznačit do čeho je vhodné investovat, stejně jako v akciích.
Stanislav Výtisk (SV): Existují vlastní sbírky, které jsou budovány po generace. Začne dědeček a dědí se, doplňují se, rozšiřuje se její specializace a sbírka je tak často tvořena 50 i více let.

              obr                                          obr

Pokud se podíváme na investice do výše zmiňovaných akcií nebo do zlata či forexu, v jaké pozici k nim se nachází filatelie?

DK: Filatelie v určitých aspektech připomíná každý z těchto oborů. Přičemž je to, stejně jako akcie, standardní investiční obor. Investiční trh s filatelií nebo globální trh se známkami, se často řídí makrodaty, ekonomickým a politických vývojem jednotlivých zemí nebo změnami měnových kurzů. Tudíž určité události mají na známky stejný vliv, jako například na forex. Někdy mají opačný vliv než ta samá data na zlato. Například když jde dolar nahoru, zlato jde dolů, když jde dolar nahoru, známky jdou často nahoru. Americký trh má totiž větší kupní sílu a začne „nasávat" známky z celého světa. Je tam i jistá podobnost s akciemi, protože si známky můžeme představit, jako určité tituly, které mají své cenové indexy a vývoje. Rozdíl je ve formě obchodu, se známkami neobchodujete v reálném čase on-line (jako na burze), ale nejčastěji prostřednictvím aukcí a i zde samozřejmě globálně na celém světě.
RB: Když přišla ekonomická krize, ukládali investoři peníze do známek, namísto akcií. To znamená, když je na jiném trhu pokles, filatelie roste. Když ubývalo drobnějších sběratelů, přišla část investorů. Když se hospodářství daří, přichází množství lidí, a ti kupují, pak najednou stoupají ceny, u nás hlavně tedy českých známek. Když jsme byli v krizových letech, tak byl hlad po titulech, které jsou prodejné na celém světě, velcí investoři investují převážně do nich.

Takže se dá říct, že je filatelie brána investory, spíše jako krizová komodita?
DK: Máme krizové období a nekrizové. V obou těchto obdobích jsou různé stimuly, které ženou cenu nahoru. Před krizí a za krize, každý racionální člověk diverzifikuje kapitál a filatelie stejně jako zlato a diamanty funguje jako bezpečný přístav pro peníze, protože drží tržní hodnotu. Obecně se společnosti po krizi daří lépe, hlavně střední vrstvě, ta má peníze a přichází sběratelská poptávka, která ty ceny minimálně udrží. Takže za posledních 150 let u většiny lepších filatelistických položek máme obecně řečeno ve schodovitém průběhu jakýsi stopadesátiletý růst. Což je štěstí této branže. Zlato jej nemá.

Dá se vypočítat přibližný výnos filatelie?
DK: U nejlepších investičních známek, máme aktuální ekonomickou zkušenost, že investiční výkon od roku 2008 do dneška „udělá" výnos zhruba 10 % ročně i více. U bohatých trhů, které mají tradici a je velká koupěschopná poptávka, se výnos pohybuje v hodnotě minimálně deset procent, u extrémů dokonce stovky procent.

Proč je u nás do známek tak málo investic?
RB: To by se nedalo říct, že je jich tak málo. To je otázka, co si ta společnost nebo ti lidé mohou dovolit. Já to všechno přirovnávám k tomu, co se tady stalo po roce 1989. Čtyřicet let jsme měli přerušený trh, on sice fungoval a velice dobře, ale v šedé zóně. Po revoluci se začalo všechno rozprodávat, co tady zbylo se vyvezlo během pěti let do zahraničí, protože byl velký hlad po devizách. Nyní se známky pracně dováží z celého světa. Lidé se museli znova ve společnosti saturovat, materiálně zabezpečit a až pak začali přemýšlet, že by mohli vlastnit i něco zajímavějšího než jen deset kilo zlata.
DK: A začali se informovat v zahraničí. „Tato položka se zahraničním atestem z New Yorku nebo z Londýna je na trhu čím dál dražší, tu si koupím. Lepší než moje cihla zlata, která má dvě třetiny hodnoty z roku 2013." Jak pan Burda naznačoval, chybí tady ta tradiční elita, která zmizela za období totality, zatímco na Západě pokračovala a pokračuje.
RB: Odhadujeme, že v tuzemských aukcích se zobchoduje za 100 až 150 milionů korun ročně a privátní obchody přidají dalších 100 milionů. Tudíž dohromady je obrat zhruba čtvrt miliardy, možná i více.

Kolik je u nás globálně cenných investičních známek a kolik investičních sběratelů?
DK:
Ve sbírkách desetitisíce, na trhu velmi málo, protože ty z trhu okamžitě zmizí. Pan Burda má největší aukci u nás, s nabídkou „dobré ciziny" sběratelské a investiční, na evropské úrovni. Z toho vyloženě investičních top známek, které by měly být rychle koupené, je jich několik. V celé aukci je deset špiček, které by měly zůstat na domácí půdě, protože jejich ceny jdou nahoru. Investiční známky zkrátka mizí rychle. Známky české provenience z celosvětového hlediska nelze považovat za investiční.
SV: To, že nemají investiční charakter v cizině, ale neznamená, že nejsou investiční pro český trh. Současné výsledky a rekordní prodejní ceny u známek československé provenience, přinesly řadě sběratelů mimořádné zhodnocení svých vložených prostředků do sbírek budovaných v posledních 20 letech. Ale opravdu jen málokterá známka z Československa je taková, že si ji koupíte s tím, že ji chcete za 10 let prodat v Londýně.

Dá se poznat, do jakých známek investovat a které naopak svou cenou nikdy nepřesáhnou svou nominální hodnotu?
DK: Ano, samozřejmě. Na trhu je dostatek tržních dat a zkušeností s konkrétními známkami a jsou tu rovněž odborníci, kteří dovedou profesionálně poradit.
RB: Ovšem filatelisté jsou spíše lidé, kteří si často snaží sami hledat informace a data a na jejich základech se pak sami rozhodují. Oni nejsou zpravidla ti, kteří by přišli a řekli: „Tak tady mám sto milionů a chci si u vás koupit nějaké známky, řekněte mi které." Ale i takovým investorům dokážeme vyhovět.
DK: Z popisu pana Burdy plyne, že je to i časově náročný obor a není to investiční směr pro každého, zato zlatým cihlám rozumí všichni.

Má sběratel hledat na známkách vady, jedinečnost?

DK: Obecně se sbírají tiskové speciality, které se vymykají celkovému nákladu, jsou vzácnější, přitahují poptávku a některé mohou být dobrými investicemi. Speciality ano, kazy ne.

Na co si má dát nezkušený investor pozor při nákupu?

SV: Hlavním kritériem je pravost, druhým kvalita, a ta hraje čím dál větší roli. To vidíme na světového trhu, kde nejlepší kusy dosahují nejvyšších cen. Pokud budujete opravdu dobrou sbírku, máte vybírat jen ty nejkvalitnější kusy.
DK: Obojí podloženo atestem nějaké renomované expertní komise. U investičních známek dělají takové certifikáty například v Londýně a USA. Pravost československých známek pak ověřují experti a zkušební znalci Svazu českých filatelistů.

Kolik se v tomto byznysu protočí ročně peněz?

DK: Ve světě přes deset miliard dolarů, a to jen na měřitelném trhu. Tam jsou to nejen aukce, ale i viditelné obchody u veřejně působících obchodníků. Takže měřitelný trh je cca 10 miliard, aukční trh bude tak poloviční. U nás, jak už říkal pan Burda, se byznys se známkami pohybuje ve stovkách milionů korun ročně a roste.
RB: Jen naše firma má obrat 40 až 60 milionů ročně, přičemž jsme závislí na dodavatelích, protože když máte dobrý materiál, dobře prodáte. Jsou to spojené nádoby, jakmile se hodně prodává, přicházejí významní dodavatelé.

Nedávno český investor koupil červeného a modrého Mauricia. Dokážete říct, na kolik tato akvizice přišla?
DK: Cena se přiblížila sto milionům korun.

A teď spekulace, kdyby se Mauricius prodával za pět let, bude jeho cena kolem těch 100 mil. nebo 120 mil. korun?
DK: Sto dvacet to nebude. Ona už prodejní cena byla poměrně vysoká, jinak by předminulý majitel známku neprodal. Minulý majitel známku koupil před pěti lety u firmy Spink v Londýně, v přepočtu za 1,7 milionu dolarů a prodal ji za skoro dvojnásobek ceny. Nemůžeme si ale myslet, že za dalších pět let to bude mít zase dvojnásobek. Nicméně se ukazuje, že tento exemplář je možná jediný a poslední volně obchodovatelný, protože se jich zachovalo dvanáct, z nichž je deset v muzeích. Takže do budoucna je to dobrá investice, určitě půjde nahoru. Jako investiční známka je perfektní proto, že je jediná na trhu. Modrý Mauricius má největší PR z celé filatelie, je to Mona Lisa mezi známkami.

Kolik milionových položek se ročně vydraží? Máme my „českého" Mauricia?
DK: Ve světě je to úplně běžné, protože když to přepočteme z liber a dolarů, tak je to všechno v milionech. Na našem trhu, samozřejmě také u pana Burdy, prošlo několik položek v řádu milionu a více. Řekněme, že se zobchodovalo za posledních deset let, kolem sta známek v hodnotě cca milionu korun. Je ale velké množství známek kolem půl milionu. Známek, v cenových relacích od 300 do 700 tisíc korun, je mnoho set. U nás začínají silné známky na 200 tisících a těch je zobchodováno tisíce. Firma Burda Auction zaznamenala aukční rekordy, např. šestiblok Penny Black ze vzácné jedenácté tiskové desky, jehož cena přesáhla dva miliony korun; první koloniální známka z Trinidadu za 1,7 milionu nebo americké provizorium Millburry, za 1,2 milionu korun.

             obr     obr     obr     obr

Jaké jsou běžné vyvolávací ceny známek?
RB: Běžné ceny začínají na tisícovce, ale mohou být i přes milion korun. Jako ve výtvarném umění, od levné grafiky až po Kupku.

Dochází na trhu se známkami k vypuštění manipulativní informace?
DK: Ano, ale není to běžné.
RB: Manipulace samozřejmě jsou. Bloomberg říká, že všechno neustále roste. Potom jsou katalogy, které ukazují, že něco roste a něco neroste a něco dokonce může i klesnout a ty katalogy jsou dost často spojené s obchodníky. V tuzemsku jsou dvě vydavatelství katalogů a obě jsou s nimi spojeny. Katalogové ceny se často berou jako nákupní. To znamená, že za ceny uvedené v katalogu, se vykupuje, ale za úplně jiné prodává. Proto je těžší se vyznat na českém trhu a je nutné sledovat aukční výsledky.

Investoři asi své sbírky moc neukazují, jak je to s jejich vystavováním?

RB: Tady tím se lišíme třeba od sběratelů mincí a bankovek. Pochlubit se, vystavit sbírku, to je ve filatelii přirozené a filatelistické výstavy mají velkou tradici a propagují celý tento sběratelský obor. Někteří sběratelé a zejména ti investiční však nevystavují.
DK: Někteří však ano. Například miliardář William Gross, zakladatel Pacific Investment, nevystavoval, pak půl sbírky prodal a vydělal na tom 400%. Poté část sbírky věnoval, jako trvalou výstavu do Washingtonu. Pan Burda má pravdu, že investiční portfolia jsou velmi diskrétní, jsou třeba i v bankách. Například italské banky mají podle mých informací solidní investiční portfolia i ve známkách, u kterých se ale v podstatě neví, co v nich leží a z čeho se skládají.

Dá se říci, že ty nejdražší položky jsou známky s nejzajímavějším příběhem?

DK: Ano, nejdražší položky jsou takové, po kterých je největší poptávka, a ta má několik zdrojů. Vzácnost, prestižní historická linie vlastníků nebo přítomnost/nepřítomnost ve velkých prestižních sbírkách. Potom i tradice poptávky a růstová tradice ceny, ta dává investorům jistotu budoucí poptávky. Taky ale kontext, příběh vzniku známky a majitelů.
RB: U československých známek tato tradice byla přerušena a znovu se obnovuje a buduje.

Řeknete nám něco o vzácných čínských známkách a jejich neuvěřitelném nárůstu výnosu o 1000 procent?

DK: Máme v Číně dvě období, kde v Číně vycházely malé náklady, to znamená, že jsou velmi vzácné, obsahují super raritní speciality, jsou tam známky nevydané, zachované jen v několika kusech. A to vše potencovalo trh v poslední době zejména v Číně. Spolu s akciemi se ale ukázalo, že některé čínské známky, zejména z období kulturní revoluce a částečně z období klasického císařství, jsou už moc drahé a vyletěly příliš vysoko. Vzácnost je určená obrovským množstvím sběratelů, kterých je 30-40 milionů. A existují čínské aršíky, které vyšly v nákladu 30 tisíc kusů, a chce to 40 milionů sběratelů, takže cena jde nahoru.
RB: Přitom jsou to známky, které byly vydány teprve nedávno - z pohledu filatelie.
DK: Aršík Divadlo měli v POFISU za 90 korun, když jsem byl malý. Stál nedávno dlouhou dobu 200 tisíc, pak 600 tisíc a teď stojí 300 tisíc. Sběratelé si řekli, že už je to moc. V komunistickém režimu známky fungují jako úplatky. Všichni věděli, že na světovém, ale i u nich na černém trhu, lze aršík prodat za 10 tisíc dolarů, takže soudruhovi nedali 10 tisíc dolarů, ale aršík. Zároveň rostlo národní povědomí a střední vrstva začala sbírat své známky. Bylo tedy několik stimulů, které hnaly cenu nahoru.✕

obr
 obr
 obr
 obr
 obr


Autor: Jan Bruno Tropp, Innovation 4/2016, s. 28-31. Foto A. Purgert a archiv Burda Auction (06.01.2017)