Burda Auction (Filatelie Burda)
NÁPOVĚDA & FAQ           
Odborné články

Vzácnosti z našich aukcí
Objevená falza

Archiv aukcí
   Aukce 58
   Aukce 57
   Aukce 56
   Aukce 55
   Aukce 54
   Aukce 53
   Aukce 52
   Aukce 51
   Aukce 50
   Aukce 49
   Aukce 48
   Aukce 47
   Sálová aukce 46
   Sálová aukce 45
   Sálová aukce 44
   Sálová aukce 43
   Sálová aukce 42
   Sálová aukce 41
   Sálová aukce 40
   Sálová aukce 39
   Sálová aukce 38
   Sálová aukce 37
   Sálová aukce 36
   Písemná aukce 35
   Sálová aukce 34
   Písemná aukce 33
   Sálová aukce 32
   Písemná aukce 31
   Sálová aukce 30
   Písemná aukce 29
   Sálová aukce 28
   Písemná aukce 27
   Sálová aukce 26
   Písemná aukce 25
   Sálová aukce 24
   Písemná aukce 23
   Sálová aukce 22
   Písemná aukce 21
   Písemná aukce 20
   Písemná aukce 19
   Písemná aukce 18
   Písemná aukce 17
   Písemná aukce 16
   Písemná aukce 15

Nakupující

Sběratelství a investice / Odborné články / Filatelistický pohled na Řím

16.02.2010   Autor: Lubor Kunc; Počet zobrazení: 6719

Netradiční pohled na Řím očima filatelisty a poštovního historika, který přibližuje nejen známé historické pamětihodnosti města, ale mapuje i méně známé budovy a české stopy ve věčném městě.

Využil jsem své cesty do Itálie k návštěvě „Věčného města“. Jednalo se pouze o krátký pobyt, během kterého jsem mimo služebních povinností a návštěvy filatelistické výstavy ITALIA 2009 (www.italia2009.it ; obr. 1a/b) stihl i jednodenní prohlídku města, byť jsem vzhledem k omezenému času nestačil projít všechna místa, která bych vidět chtěl. Stejně jako v jiných městech procestovaných dříve, i během své návštěvy Říma jsem se soustředil zejména na české a slovenské stopy. Rád bych zde poděkoval Bearce za výborné tipy, kam v Římě jít !
obr
obr
obr
 Obr.1a Obr.1b
Začněme skutečně hluboko v minulosti, až na počátku české státnosti. V období Velké Moravy přinesli křesťanství do naší země věrozvěstové Cyril a Metoděj (obr. 1c), kteří přišli roku 863 z řecké Soluně na pozvání knížete Rostislava adresované byzantskému císaři Michaelovi III (s oběma světci je vyobrazen na řecké zn. z roku 1970). Tuto jejich misi schválil sám tehdejší papež Hadrián II. Velká Morava však nebyla jejich jediným působištěm, naopak stopy Cyrila a Metoděje nejdeme i v Polsku, Maďarsku a celém Balkáně. Zajímavý je výrazný vliv obou světců na křesťanství bez ohledu na církev: Cyril s Metodějem jsou uznáváni jak římskými katolíky, tak i pravoslavnou církví!
 obr obr obr
 Obr.1c1
 Obr.1c2
 Obr.1c3
 obr obr obr
 Obr.1c4 Obr.1c5 Obr.1c6
 obr obr obr
 Obr.1c7 Obr.1c8 Obr.1c9
Je ale nutné zmínit jejich rozdílné vnímání v různých teritoriích: v Řecku a katolických zemích jsou akcentováni jako šiřitelé křesťanství, naproti tomu v pravoslavných státech je oslavují především za vytvoření písma – cyrilice (viz známky a celiny na obr. 1c a 1d). V Bulharsku nese jejich jméno sofijská národní knihovna (obr. 1c – aršík Bulharsko 1978), v hlavním městě Makedonie Skopje pak sídlí univerzita Cyrila a Metoděje (obr. 1e)! Roku 1985 plnil Metoděj dokonce funkci patrona Evropy, což oslavila speciální známkou jugoslávská, řecká a vatikánská poštovní správa. Mezinárodní proslulost těchto mužů byla pro mě upřímně řečeno překvapením, až do psaní tohoto článku jsem oba světce považoval spíše za osobnosti naší historie a jejich mezinárodní přesah jsem příliš nevnímal.
 obr obr
 Obr.1d Obr.1e
Proč o nich vlastně hovořím: Cyril a Metoděj působili ale i v Římě, kde mimo jiné sloužili historicky první mši ve staroslověnštině. Stalo se tak v bazilice sv. Marie Větší (Basilica di S. Maria Maggiore ; obr. 1f). Cyril (Konstantin) navíc v Římě roku 869 zemřel a byl pohřben v bazilice sv. Klementa (Basilica di S. Clemente) nedaleko Kolosea. Bohužel jsem tuto památku z časových důvodů navštívit nestihl.
 obr
 Obr.1f
Bazilika sv. Marie Větší má však ještě jednu zvláštnost: je ozdobena prvním zlatem, které přivezl roku 1492 Kryštof Kolumbus z Ameriky! Zlato přivezl španělským panovníkům, Isabele I. Kastilské a Ferdinandu II. Aragonskému (obr. 1g). Ti jako správní věřící zaslali cenný kov darem tehdejšímu papeži Alexandru VI. (obr. 1h), který se rozhodl zlato využít na výzdobu „své“ římské baziliky patřící mezi několik málo významných kostelů spravovaných přímo Svatým stolcem.
 obr obr
Obr.1g
 Obr.1f

Obr. 1a – pohlednice odeslaná z výstavy poštovních známek ITALIA 2009
Obr. 1b – pohled na Kongresový palác a přímo do sálu výstavy ITALIA 2009
Obr. 1c – příklady známek s námětem Cyrila a Metoděje:

  • R dopis vyfrankovaný dvojitým meziarším čs. cyrilometodějské emise 1935; zásilka přefrankována o 1 korunu, přesto výjimečná
  • nepoužitá jugoslávská celina z roku 1935
  • řecká známka 1970 a bulharské známky emisí 1937, 1956, 1969 a 1975
  • bulharská známka z roku 1969
  • bulharské emise 1978 a jugoslávská známka z roku 1985
  • bulharské aršíky 1978 a 1993
  • vatikánské cyrilometodějské známky vydání 1963 a 1985
  • česká a slovenská známka emise 1993
  • oba věrozvěstové jsou zřejmě vyobrazeni i na polské známce emise Ikony z roku 1989 (zatím nepotvrzeno)

Obr. 1d – jugoslávská známka z roku 1966 zobrazující písmeno „B“ napsané cyrilicí ve 13. stol.

Obr. 1e – jugoslávská známka z roku 1979 oslavující univerzitu Cyrila a Metoděje v makedonském Skopje

Obr. 1f – pohled na baziliku sv. Marie Větší

Obr. 1g – Brožíkův obraz Kolumbus před královou Isabelou na americké známce emise 1892

Obr. 1h – vatikánská známka s portrétem papeže Alexandra VI (1998)

 
Pro českého návštěvníka je neméně zajímavým místem v Římě kostel sv. Bartoloměje (chiesa di S. Bartolomeo) nacházejícího se na ostrově Isola Tiberina (obr. 2a) u mostu Cestio (ponte Cestio). Tento kostel trochu klame svým názvem, který je relativně nový, původně byl totiž vystavěn kvůli sv. Vojtěchovi, jehož ruka je zde dosud uchovávána (obr. 2b).
 obr obr
Obr.2a
 Obr.2b
Obr. 2a – kostel sv. Bartoloměje
Obr. 2b – vatikánské známky s portrétem sv. Vojtěcha (1973 a 1997) a česká známka emise 1997
 
České stopy najdeme i přímo ve Vatikánu, konkrétně ve vatikánské kryptě (Grotte Vaticane) pod chrámem sv. Petra (Basilica di S. Pietro; obr. 3a). Zde je umístěn oltář sv. Václava (obr. 3b) zřízený olomouckým biskupem Hynkem před rokem 1333, jehož výzdobu doplnil císař Karel IV při své římské korunovaci roku 1355. V kryptách je navíc pohřben i český kardinál Beran, který zemřel v Římě roku 1969.
 obr obr
 Obr.3a Obr.3b
Obr. 3a – chrám sv. Petra ve Vatikánu
Obr. 3b – vatikánská známka s vyobrazením sv. Václava (1973)
 
V Římě však nepobývali jen naší církevní prominenti, bohoslovectví zde studovala řada češkých a slovenských kněží. Na adrese Via Sistina 128 nedaleko od stanice metra Spagna sídlila česká kolej Collegium Bohemicum (obr. 3c). Tato instituce byla založena roku 1884, od roku 1888 sídlí v prostorách býv. kláštera Trinitářů, na jehož koupi pro tento účel se podílel sám tehdejší papež Lev XIII. V roce 1928 byl položen základní kámen k nové budově pojmenované po Janu Nepomuckém Nepomucenum (nachází se na Via Concordia 1 ; obr. 3d). Tato nová kolej postupně nahradila historické Collegium Bohemicum a slouží dosud jako sídlo dalších českých institucí v Římě – Historického ústavu České akademie věd a knihovny Sdružení Praha. Vzhledem k rozdělení Československa bylo nutno vytvořit po roce 1993 samostatnou kolej pro slovenské studenty bohoslovectví. K tomuto aktu došlo roku 1997, kdy vzniklo Papežské slovenské kolegium Cyrila a Metoděje (Pontificio Collegio Santi Cirillo e Metodio; Via M.D. Brun Barbantini 31).
 obr obr
Obr.3c
 Obr.3d
Obr. 3c – dopis z roku 1929 adresovaný českému studentovi bohoslovectví pobývajícímu na Collegium Bohemicum v Římě
Obr. 3d – známky Vatikánu a ČR oslavující Jana Nepomuckého (1993)
 
Vztahy mezi církví, Vatikánem a státem nebyly u nás ovšem vždy přátelské. Dokladem je italská celina odeslaná z Říma do Lnáří na člena augustiniánského řádu (obr. 3e). Jelikož se ale psal rok 1949, zásilka se nedostala do rukou adresáta, nýbrž na krajskou správu StB. Příslušníci komunistické tajné policie lnářský klášter přepadli roku 1950 a jeho osazenstvo zavřeli do trestaneckých lágrů. Následně objekt sloužil jako ženská věznice, nyní se zde nachází psychiatrická klinika.
 obr
 Obr.3e
Obr. 3e – dopisnice z Říma (1949) zabavená StB
 
Když hovoříme o Vatikánu, nelze nevzpomenout poštovní ceniny, které tento ministát vydává. Předchůdcem Vatikánu byl Církevní stát, který emitoval poštovní ceniny v létech 1852 – 1870. Poté platily po celém Římě italské poštovní ceniny, a to až do roku 1929, kdy vydal Vatikán své první poštovní známky (obr. 4a). V tomto roce došlo totiž k „narovnání vztahů“ mezi Vatikánem a Itálií, kdy papež přestal být „vatikánským vězněm“ a Itálie garantovala vatikánskou státnost (tzv. Lateránské dohody). Katalog vatikánských známek od počátku jeho emisní činnosti spolu s informací o Poštovním muzeu Vatikánu najdete na internetové adrese www.vaticanstate.va/en/services/philatelic_and_numismatic_office/ .
 obr
 Obr.4a
Obr. 4a – první známka Církevního státu (1852), italská známka emise 1901 použitá v Římě roku 1918 a první známka Vatikánu (1929)
 
Podle aktuální mapy Říma se ve Vatikánu nachází 3 poštovní úřady (obr. 4b). Osobně jsem stihl navštívit pouze úřad, který se nachází za pravou kolonádou na náměstí sv. Petra. Je to první pošta, kterou najdete, když jedete metrem do stanice Ottaviano a pak vstoupíte do Vatikánu bránou Porta Angelica. Pošta je otevřená od pondělí do soboty 8:30 – 18:30 hod. a můžete odtud nejen poslat dopisy či balíčky domů, ale i zakoupit suvenýry či poštovní ceniny (obr. 4c). Na vnější straně budovy je nainstalován známkový automat FRAMA (obr. 4d). Automat vydá známku v předvolené hodnotě, drobné pak nevrací, ale vytiskne novou známku v ceně vratky.
 obr obr obr obr
 Obr.4b
 Obr.4c Obr.4d Obr.4e
Obr. 4b – pohled na navštívený vatikánský poštovní úřad
Obr. 4c – současná vatikánská příležitostná a automatová známka
Obr. 4d – vatikánský známkový automat FRAMA
Obr. 4e – doporučený dopis odeslaný z Vatikánu do ČR (2009)
 
Filatelistickým cílem může být i hlavní římská pošta (posta centrale) na adrese piazza S. Silvestro (nedaleko od Španělských schodů či fontány di Trevi; obr. 5a/b). V pravé části budovy se nachází filatelistická prodejna, kde najdete široký výběr italských známek a celin, jediným problémem je jazyková vybavenost personálu, který hovoří pouze italsky. Toto konstatování ovšem platí všeobecně pro většinu obchodů či filatelistických cílů. Rukama nohama se ale lze domluvit … .
 obr obr
 Obr.5a
 Obr.5b
V moderní římské čtvrti EUR (kterou nechal z většiny postavit B. Mussolini pro EXPO 1943, které se nakonec kvůli válce nekonalo) najdete na ulici Viale Europa generální ředitelství Italské pošty (www.poste.it; obr. 5c/5d) sídlící v moderní budově ze 70. let. Pouze několik stanic metra odsud sídlí italské Ministerstvo pošt (metro Garbatella). A konečně nedaleko Vatikánu najdeme Poštovní muzeum Itálie (museo poste) na ulici viale Giusepe Mazzini. Tyto objekty jsem už bohužel navštívit nestačil … .
 obr obr
 Obr.5c
 Obr.5d
Obr. 5a – hlavní pošta v Římě
Obr. 5b – doporučený dopis odeslaný z římské hlavní pošty (2009)
Obr. 5c – budova ředitelství Italské pošty v Římě
Obr. 5d – známka první italské emise 1861
 
Řím je z pohledu filatelisty velmi zajímavým městem, protože zde platí poštovní ceniny 3 známkových zemí: Itálie, Vatikánu a řádu Maltézských rytířů. Samozřejmě jsem svou přítomnost ve městě využil i k návštěvě pošty tohoto Řádu. Jeho celý název zní Sovrano Militare Ordine Ospedaliero di San Giovani di Gerusaleme di Rodi e di Malta . Řádová pošta (Poste Magistrali del S.M.O.M.; obr. 6a) se nachází v ulici Bocca di Leone 66-69 (obr. 6b; roh s via delle Carrozze nedaleko Španělských schodů; jděte přímo rovně ze stanice metra Spagna do nejbližší příčné ulice a sledujte červený prapor Maltézského řádu). Z pošty nelze poslat doporučené zásilky, ale běžné dopisy ano, navíc zde můžete zakoupit i ceniny vydávané Řádem (otevírací hodiny jsou pondělí – sobota 8:30 – 12:30 hod.). Česká republika i Slovensko (obr. 6c) patří mezi několik málo evropských zemí, které mají podepsánu s Řádem poštovní dohodu, a proto lze odeslat z pošty Řádu zásilky k nám domů (obr. 6d; mimochodem mé dopisy došly během 3 dnů až do Prahy, z toho 2 dny připadly na víkend!). Mimo nás platí maltézské známky i v Itálii, Vatikánu či Rakousku, naopak Francie, Německo, Velká Británie či USA tyto ceniny neuznávají (obr. 6e). Oběcně lze říci, že většina smluvních států akceptujících řádové ceniny pochází ze Zámoří, zejména se jedná o země, kde Řád maltézských rytířů provozuje své humanitární a rozvojové projekty. Řád začal vydávat své poštovní známky roku 1966, jejich katalog je opět k nalezení na Internetu, konkrétně na adrese www.orderofmalta.org/site/filatelica.asp?idlingua=5 (obr. 6f).
 obr obr obr
 Obr.6a Obr.6b
 Obr.6c
 obr obr obr
 Obr.6d Obr.6e Obr.6f
Obr. 6a – poštovní schránka pošty Řádu Maltézských rytířů
Obr. 6b – sídlo pošty Maltézských rytířů v Římě
Obr. 6c – slovenská známka z roku 1999 připomínající podpis poštovní dohody s Řádem
Obr. 6d – dopis odeslaný z pošty Maltézských rytířů (2009)
Obr. 6e – ačkoliv Německo ani Francie poštovní známky Řádu neakceptuje, dobročinnou činnost poskytovanou Maltézskými rytíři hodnotí velmi vysoko; viz francouzská emise 1956 a německá poštovní známka z roku 1969
Obr. 6f – aršík Řádu Maltézských rytířů z roku 2006 zobrazující první emisi řádových známek vydanou 1966
 
Mimochodem, velkopřevorství pro Čechy bylo založeno již ve 12. století a patří k nejstarším a nejvýznamnějším orgánům celého Řádu ! Oficální sídlo Řádu se nachází od roku 1834 v Římě na náměstí Maltézských rytířů na Aventinu (Piazza Cavalieri di Malta), to je však veřejnosti nepřístupné (obr. 6g). Jak jsem již zmínil, Řád působí mezinárodně a poskytuje své humanitární služby i znepřáteleným stranám. Pěkným příkladem je první světová válka, kdy se členové Řádu podíleli na zdravotních a humanitárních službách v obou znepřátelených blocích (obr. 6h a 6i).
 obr obr obr
 Obr.6g
 Obr.6h
 Obr.6i
Obr. 6g – hlavní sídlo řádu v Římě
Obr. 6h – lístek polní pošty odeslaný členem Maltézského řádu působících na italské straně roku 1918
Obr. 6i – pohlednice odeslaná roku 1915 příslušníkem nemocničního vlaku Maltézského řádu pomáhajícím rakouským vojákům; zás. obsahuje kašet velkopřevorství Řádu pro Čechy
 
Posledně zmíněné celistvosti nás přenesly do doby první světové války. I ta přinesla do Říma pamětihodnosti, které stojí za vzhlédnutí a připomenutí. První z nich je památník Viktora Emanuella II (Monumento a Vittorio Emanuele II; obr. 7a) situovaný na slavném Benátském náměstí (prakticky z druhé strany Fora Romana). Ten byl sice slavnostně otevřen již roku 1911, ale až do roku 1935 byl průběžně dokončován. V tomto monumentálním památníku se nachází Oltář vlasti (Altare della Patria), pod kterým je pohřben neznámý italský vojín z první světové války. Tato část památníku byla otevřena roku 1921. Nedaleko Andělského hradu se pak nachází římská Invalidovna – objekt spravovaný organizací Assozione nazionale mutilati invalide de guerra (www.asciar.it). Její adresa je Piazza Adriana 3. Budova sice vznikla již před první světovou válkou, byli zde léčeni i zranění z tohoto konfliktu.
 obr obr
 Obr.7a
 Obr.7b
Obr. 7a – památník Viktora Emanuela II s hrobem neznámého vojína
Obr. 7b – římská Invalidovna
 
Rozporuplnou připomínkou první světové války je ulice Viale Gabriele d´Annunzio, která se nachází nedaleko Španělských schodů (obr. 8a). Ta nese jméno italského básníka, politika a vojáka, který během první světové války působil jako vojenský pilot a podporovatel italského spojenectví s Francií. Po skončení války utvořil d´Annunzio dobrovolnický vojenský sbor, který roku 1919 zaútočil na chorvatskou Rijeku (Fiume), vytlačil z města spojenecké jednotky a nastolil zde svou diktaturu, která trvala až do roku 1921.
 
Za jeho nadvlády vydávala Rijeka poštovní ceniny (obr. 8b) a dokonce k prvnímu výročí dobytí města zorganizoval d´Annunzio i jednodenní polní poštu fungující pouze 12.9.1920 (obr. 8c) – příležitostná polní pošta není masovým zjevem v dějinách poštovní historie, jedná se o skutečnou italsko-rijeckou specialitu ! Největšího rozmachu dosáhl d´Annunzio okupací jaderských ostrovů Rab a Krk (obr. 8d), což byla ovšem akce, která ho v mezinárodním měřítku zkompromitovala natolik, že již roku 1921 byl odstraněn a musel se vrátit zpět do rodné Itálie. Jeho hvězda opět zazářila po Mussiliniho převratu roku 1922, kdy nebyl sice aktivním politikem, ale stal se jedním z ideových zdrojů fašismu. Přes tuto svou rozporuplnou roli je d´Annunzio dosud v Itálii vzpomínán v dobrém, mimo ní nemá však příliš dobrou reputaci (obr. 8e).
 obr obr obr
 Obr.8a
 Obr.8b Obr.8c
 obr obr 
 Obr.8d Obr.8e 
Obr. 8a – ulice Gabriele d´Annunzio v Římě
Obr. 8b – rijecká známka s portrétem d´Annunzia z roku 1920
Obr. 8c – známka d´Annunziovi rijecké příležitostné polní pošty z 12.9.1920
Obr. 8d – známka polní pošty přetištěná po okupaci ostrovů Rab a Krk (1921)
Obr. 8e – italská známka oslavující narození d´Annunzia (1963) a jugoslávská známka s vyobrazením pevnosti na ostrově Krk vydaná roku 1971, kdy se slavilo 50. výročí osvobození ostrova od d´Annunziových oddílů; z politických důvodů nebyl tento aspekt vydání uvedené jugoslávské známky příliš propagován
 
První světová válka nám dává příležitost vrátit se zpět k českým stopám v Itálii a Římě. Každého v této souvislosti jistě napadnou čs. legie v Itálii, které bych rád připomněl i v tomto článku, byť jejich hlavní působiště se nacházelo v severní Itálii (Padova, Milano atd.) a nikoliv v Římě. Přesto i zde zanechaly svou stopu. Již od italského vstupu do konfliktu v roce 1915 začali na italské frontě bojovat i čeští vojáci (obr. 9a), z nichž někteří padli do italského zajetí (obr. 9b). Čs. národní rada v Paříži se snažila i zde zformovat ze zajatců exilovou armádu proti Rakousko-Uhersku, ale dlouho nenacházela podporu italských politiků, kteří přes válečné nepřátelství považovali Rakousko-Uhersko za svého tradičního partnera a příliš nerozuměli volání nějakých Čechů po samostatnosti.
 obr obr
 Obr.9a
 Obr.9b
Změnu přinesla teprve rakouská ofenzíva z podzimu roku 1917, během které dobyla rakouská vojska důležitou část severní Itálie a vytlačila tak italskou armádu z teritoria, o které obě strany válčily od roku 1915 (obr. 9c). Tato vojenská porážka způsobila šok v italské politice, k moci se následně dostali noví političtí představitelé, kteří hledali každý potenciální zdroj pro boj s monarchií. Proto byl na duben 1918 svolán do Říma kongres utlačovaných národností Rakousko-Uherska, který se konal v tehdejším hotelu Waldorf Astoria na ulici via Alberto Cadlolo 101. Dnes se tento hotel jmenuje Rome Cavalieri Hilton a honosí se úžasným výhledem na město. Akce se zúčastnili i dr. Beneš a gen. Štefánik, záštitu nad kongresem převzal italský premiér Orlando.
 obr
 Obr.9c
Výsledkem kongresu byla strategie využít národnostní rozdíly v boji proti rakousko-uherské monarchii. Dne 11.4. 1918 oficiálně vznikly čs. legie v Itálii rozkazem č. 6560 G vydaným italským generálem Grazianim (obr. 9d). Od 8.5.1918 byla čs. legiím přidělena italská polní pošta 52 (Poste Militare / PM 52), která jim sloužila až do 2.6. 1919 (obr. 9e; viz také obr. 9k).
 obr obr
 Obr.9d
 Obr.9e
Obr. 9a – pohlednice odeslaná roku 1917 z ital. fronty příslušníkem 28. pěšího pluku z Prahy, který byl kdysi císařem Frantškem Josefem I. na důkaz přátelství darován italskému králi Viktoru Emanuelovi IIIi; na počátku války byl nasazen na ruské frontě, po významných dezercích jeho mžstva rozpuštěn a jeho zbytek seskupený do 11. praporu byl poslán na italskou frontu bojovat proti svému „majiteli“
Obr. 9b – dopis od českého zajatce v Itálii z roku 1917 (razítka italské cenzury)
Obr. 9c – pohlednice odeslaná roku 1918 z italského území dobytého rakouskými vojsky prostřednictvím etapní pošty Spilimbergo ; adresovaná na něm. polní poštu, vyfrankovaná rakouským okupačním vydáním pro Itálii
Obr. 9d – pohled z června 1918 na čs. legionáře bojujícího na frontě
Obr. 9e – celina zaslaná mezi čs. legionáři v září 1918 prostřednictvím PM 52
 
Naši legionáři byli s radostí přijati i krajany žijícími v Itálii. Příkladem nechť je lístek odeslaný v srpnu 1918 z Říma do tábora legií v Sulmoně na vojáka, který zřejmě právě vstoupil do legií (obr. 9f).
 obr obr
 Obr.9f
 Obr.9g
Obr. 9f – lístek z Říma na čs. legionáře (1918)
Obr. 9g – budova v ulici via Tacitto 64, kde bydlel odesílatel lístku (nedaleko Vatikánu)
 
Češi zformovali roku 1918 vlastní organizaci reprezentující jejich zájmy v Itálii. Jmenovala se Consiglio Nazionale dei Paesi Czechi a sídlila na adrese via Boncompagni 93 (u stanice metra Barberini; obr. 9h ). Tato krajanská organizace úzce spolupracovala s Čs. národní radou v Paříži a úzce s ní koordinovala své aktivity. Po navázání oficiálních diplomatických styků se ve stejném domě nacházelo první sídlo Československého velvyslanectví v Římě. Jak dosvědčuje následující dokument, mezi aktivity tehdejších diplomatů patřilo zajištění přesunu čs. vojáků do vlasti (obr. 9i/j). Dnes se v objektu nachází hotel Oxford. Po návratu do Československa bohužel nečekal naše legionáře zasloužený odpočinek, ale nasazení po celém území státu, který pomáhali budovat se zbraní v ruce (obr. 9k/l).
 obr obr obr
 Obr.9h
 Obr.9i
 Obr.9j
 obr obr 
 Obr.9k Obr.9l 
Obr. 9h – budova původní čs. ambasády v Římě
Obr. 9i – dokument potvrzující znovuobnovení přesunu příslušníků čs. domobrany v roce 1919 do ČSR; dokument obsahuje i razítko čs. vojenského přidělence v Římě
Obr. 9j – pohlednice napsaná čs.legionářem během transportu z Říma, odeslaná ale až z Českých Budějovic, které byly první zastávkou legií po návratu do ČSR
Obr. 9k – lístek od italského legionáře odeslaný z ČSR v únoru 1919 prostřednictvím PM 52
Obr. 9l – dopis od příslušníka 31. pěšího pluku (ex italské legie) odeslaný prostřednictvím čs. polní pošty 75 v dubnu 1919
 
Nový impuls do československo-italských vztahů přinesla druhá světová válka, resp. protiněmecký odboj v Itálii vedoucí k sesazení Mussoliniho v roce 1943. V té době začaly jednotky spojenců, zejména USA a Británie, od jihu dobývat Apeninský poloostrov. Německo, které dostalo pod kontrolu sever země, povolalo do boje své spojence, mezi nimi i Slovenský štát a Protektorát. Do Itálie bylo v květnu 1944 rozkazem č. 136/1944 G převeleno 11 praporů (protektorátního) vládního vojska (cca 5.000 vojáků a důstojníků), jejichž příslušníci pobývali ve městech jako Verona, Padova, Cremona, Milán či Este. Těmto jednotkám vládního vojska sloužily německé polní pošty (obr. 10a). Svou armádu vyslal také Slovenský štát, velení slovenských vojsk se nacházelo v Miláně. Slováci využili tuto příležitost i k politické reminiscenci poválečného období: po první světové válce na Slovensku působila italská polní pošta č. 52 (viz obr. 9k), proto během druhé světové války zřídili v Itálii Slováci vlastní polní poštu č. 52 sloužící jejich útvarům zde dislokovaným (obr. 10b) ! Upřímně řečeno, čeští ani slovenští vojáci Německu v jeho okupaci Itálie z pochopitelných důvodů příliš nepomáhali. Situace dokonce došla tak daleko, že byl v červenci 1944 v Miláně vytvořen Čs. revoluční výbor spolupracující se Spojenci a exilovou vládou dr. Beneše. Od srpna 1944 bylo vládní vojsko uznáno čs. exilovou vládou v Británii za součást čs. vojsk. V dubnu 1945 začaly jednotlivé útvary vládního vojska spolupracovat s US Army a během července téhož roku se přesunuly zpět do Československa (první tábor vládního vojska po návratu z Itálie se nacházel v Praze – Strašnicích).
 obr obr
 Obr.10a
 Obr.10b
Obr. 10a – dopis odeslaný z Itálie příslušníkem 9. praporu vládního vojska (Vys. Mýto) v září 1944 prostřednictvím německé polní pošty č. 47953 (Vincenza)
Obr. 10b – dopis poslaný z Itálie prostřednictvím slovenské polní pošty č. 52 v roce 1944; slovenská a německá cenzura
 
Vojáci českého a slovenského původu však v Itálii bojovali i přímo v řadách Spojenců, zejména pokud se jednalo o osoby narozené již v zahraničí, které byly odvedeny do armády svými domovskými státy. Ukázku korespondence českého vojáka sloužícího v Neapoli v řadách britské armády najdete v Polních poštách č. 3/2009. Jiným příkladem byl vojín Vrzalík, který navštívil Řím jako příslušník US Army a odeslal odtud roku 1944 vyobrazený pohled prostřednictvím americké APO 88 (obr. 11).
 obr
 Obr.11
Tímto končí naše historicko-filatelistická cesta po Římě. Doufám, že jste se nenudili, a naopak Vás množství použitého filatelistického materiálu přesvědčí, že i místo s na první pohled malým českým vlivem může mít mnoho společného s námi a naší historií.
 
Rád bych tento text věnoval svému zesnulému příteli, panu Pierovi Santangelovi. Ačkoliv Piero nebyl Říman, musím ho zde připomenout, protože patřil k předním sběratelům čs. polních pošt. Řadu údajů o našich vojácích v Itálii jsem čerpal z jeho prací, které Piero publikoval v Itálii, ČR i dalších zemích. Jeho badatelství i obsáhlá sbírka budou jen velmi obtížně překonány, spíše mohou sloužit k poučení dalších generací filatelistů. I proto mu patří náš dík a vzpomínka . Díky, Piero !


Autor: Lubor Kunc (16.02.2010)




Poslední aktualizace:
11.12.2018 15:40
:: © Burda Auction, s.r.o (Filatelie Burda) - Pořádání aukcí, prodej a nákup filatelistického a dalšího sběratelského materiálu (Filatelie, Poštovní známky, Celiny, Celistvosti, Dopisy, Filokratie, Pohlednice a dalších) ::