Burda Auction (Filatelie Burda)
NÁPOVĚDA & FAQ           
Odborné články

Vzácnosti z našich aukcí
Objevená falza

Archiv aukcí
   Aukce 57
   Aukce 56
   Aukce 55
   Aukce 54
   Aukce 53
   Aukce 52
   Aukce 51
   Aukce 50
   Aukce 49
   Aukce 48
   Aukce 47
   Sálová aukce 46
   Sálová aukce 45
   Sálová aukce 44
   Sálová aukce 43
   Sálová aukce 42
   Sálová aukce 41
   Sálová aukce 40
   Sálová aukce 39
   Sálová aukce 38
   Sálová aukce 37
   Sálová aukce 36
   Písemná aukce 35
   Sálová aukce 34
   Písemná aukce 33
   Sálová aukce 32
   Písemná aukce 31
   Sálová aukce 30
   Písemná aukce 29
   Sálová aukce 28
   Písemná aukce 27
   Sálová aukce 26
   Písemná aukce 25
   Sálová aukce 24
   Písemná aukce 23
   Sálová aukce 22
   Písemná aukce 21
   Písemná aukce 20
   Písemná aukce 19
   Písemná aukce 18
   Písemná aukce 17
   Písemná aukce 16
   Písemná aukce 15

Nakupující

Sběratelství a investice / Odborné články / Krajská vydání pro Ústřední kurýrní službu NDR

03.08.2012   Autor: Vladimír Dražan; Počet zobrazení: 2624

Ústřední kurýrní služba (Zentraler Kurierdienst, zkráceně ZKD) je zvláštní druh služební pošty, který existoval v Německé demokratické republice a poskytoval poštovní služby mezi vládními úřady, institucemi, podniky a místními organizacemi.

Pod tímto poměrně krkolomným názvem nabízí firma BURDA AUCTION s.r.o. v srpnové 37. aukci (los č. 255) mimořádně rozsáhlou sbírku, dokumentující u nás poměrně neznámou oblast novodobé německé poštovní historie. Služební pošta provozovaná na území bývalé NDR prošla v letech 1950-1955 mnoha organizačními změnami, které vyvrcholily v říjnu 1955 usnesením prezidia rady ministrů NDR a následně vydaným nařízením ministerstva vnitra NDR o zřízení Ústřední kurýrní služby (Zentraler Kurierdienst = ZKD), nejprve s působností na území východního Berlína a od 1. října 1956 na celém území NDR. Hlavním důvodem bylo získat absolutní kontrolu nad poštovní přepravou důležité služební korespondence.
V letech 1954-1955 byla veškerá služební pošta vyplácena běžnými služebními známkami Michel č.1 - 28. Všechny významné státní orgány, podniky a instituce byly zařazeny do skupiny vybraných uživatelů (tzv. „Verwaltunspost A") a od 1.4.1956 musely svoji korespondenci vyplácet zvláštními služebními známkami v černé barvě, v katalogu Michel vedené pod č.1 - 5. Na obr. 1 je dopis odeslaný z kanceláře prezidenta republiky vyplacený známkou 20 Pf, Michel č. 3.
 
obr

Z důvodu výrazného odlišení zásilek přepravovaných Ústřední kurýrní službou od ostatních zásilek v poštovním provozu byly dne 1.října1956 služební známky (Mi. č. 1 - 5) nahrazeny známkami zcela nového provedení, vydanými výhradně pro potřebu Ústřední kurýrní služby ZKD. Postupně vyšly 3 emise, ve dnech 1. 10. 1956 (Mi. č. 6X - 9X), 1. 4.1957 (Mi. č. 10 - 13) a 15.4.1957 ((Mi. č. 14 - 15). Jako ukázku jejich použití jsem vybral dopis Německé cedulové banky z prosince 1956, s přídavným razítkem upozorňujícím že se jedná o zásilku kurýrní pošty - viz obr. 2.

 obr

K zásadním změnám v celém systému Ústřední kurýrní služby došlo začátkem roku 1958. Dne 2. ledna 1958 vyšly známky ve zcela novém provedení (Michel č. 16 - 31), každá s identifikačním písmenem, kontrolním registračním číslem a bez uvedené nominální hodnoty. Na základě administrativního rozdělení státu (14 krajů + Berlín) bylo každému kraji přiděleno konkrétní písmeno ze souvislé řady A - P a potom následně každé 3 měsíce byly od všech uživatelů nespotřebované známky staženy a nahrazeny novou emisí v jiných barvách a s jinými písmeny! Číslování známek bylo u prvních 4 emisí průběžné, u pozdějších emisí to již nebylo striktně dodrženo. Známky byly distribuovány ministerstvem vnitra NDR a dodávány v kotoučích po 1.000 kusech, v případě menšího rozsahu korespondence byla tisícikusová role rozdělena mezi 2 - 3 uživatele. Přidělené známky podléhaly přísné evidenci, všechny instituce zařazené do tohoto systému měly za povinnost ve zvláštních podacích a příjmových knihách evidovat každou odeslanou či přijatou zásilku a předání i převzetí zásilek musela pošta potvrdit otiskem denního razítka do těchto knih. Zásilky mohly být podány k přepravě pouze na předem určených poštovních úřadech, a to u zvláštních přepážek, což mohl učinit pouze prověřený pracovník se zvláštním průkazem. Totéž platilo pro i pro příchozí zásilky. Poštovní správa zásilky pouze přepravovala, ale nedoručovala. Všechny došlé zásilky musely být pro případnou kontrolu ze strany ministerstva vnitra, většinou po dobu 3 měsíců, uchovávány a poté komisionelně skartovány, takže teoreticky by tedy neměly existovat. Podle registračních čísel a identifikačních písmen bylo možné zcela jednoznačně identifikovat konkrétního uživatele v každém kraji a státní orgány vedly pečlivou evidenci, které hodnoty a s jakými čísly byly jednotlivým účastníkům Ústřední kurýrní služby přiděleny. Takže dohledat zdroj těchto známek, pokud se např. objevily v rukou filatelistů či obchodníků, nebyl žádný problém. Přechovávání těchto známek pro sběratelské účely bylo totiž striktně zakázáno a státními orgány tvrdě postihováno. Je známo několik případů, že tito lidé odešli od soudu kvůli několika známkám dokonce s nepodmíněnými tresty.

 obr

Existuje neskutečně široká paleta sběratelských možností a variant, hledané jsou zejména celistvosti s násobnými, případně smíšenými frankaturami různých emisí, které se vyskytují zejména na zásilkách do vlastních rukou. Jednu z nich, dopis vyplacený známkou Mi. č. 20 a 4-páskou Mi. č. 27, vidíme na obr. 3. Od 1. července 1958 bylo možné podávat prostřednictvím Ústřední kurýrní služby i zapsané zásilky, ale bez udání váhy a ceny. Poplatek za 1 zásilku byl jednotný, 10 Pf a musel být uhrazen ZKD - známkou která se lepila nikoliv na zásilku, ale na podací lístek! Ukázku podacích lístků - viz obr. 4.

 obr

Ústřední kurýrní služba přepravovala i balíčky do váhy 2 kg, které musely být vyplaceny stejně jako listovní zásilky, tj. vylepením ZKD - známek přímo na zásilku. Z pochopitelných důvodů se celé obaly se známkami prakticky nedochovaly, zcela ojediněle se vyskytují jen různě velké výstřižky. Výstřižky se, zejména ve výstavních exponátech, běžně považují za méně hodnotný materiál. V tomto případě si troufám tvrdit, že jsou naopak ozdobou každé sbírky, protože jejich výskyt je prokazatelně mimořádně vzácný. Jeden z nich je na obr. 5, odesílatelem balíku byl Státní statistický úřad.

obr

Autor těchto řádků se problematikou Ústřední kurýrní služby začal zabývat od druhé poloviny 60. let minulého století, krátce poté, co se o existenci této služební pošty dověděl ze stručných noticek, publikovaných v dnes již neexistujícím filatelistickém časopisu „Sammler Express", tj. 45 let. Pro případné zájemce, kteří by se chtěli s problematikou Ústřední kurýrní služby blíže zabývat dodávám, že své poznatky jsem shrnul a publikoval v seriálu „Ústřední kurýrní služba v NDR", který vycházel na pokračování v časopise MERKUR v letech 2007 - 2010. Existující odborná německá literatura je u nás prakticky nedostupná.



Autor: Vladimír Dražan (03.08.2012)




Poslední aktualizace:
22.06.2018 15:00
:: © Burda Auction, s.r.o (Filatelie Burda) - Pořádání aukcí, prodej a nákup filatelistického a dalšího sběratelského materiálu (Filatelie, Poštovní známky, Celiny, Celistvosti, Dopisy, Filokratie, Pohlednice a dalších) ::