Archive / Articles / K problematice poklesu členské základny SČF

Dlouho jsem váhal, mám-li vůbec reagovat na diskusní příspěvek „Problematika členské základny a pokles zájmu o filatelii jako takovou" určený delegátům 4. valné hromady SČF a publikovaný v /2/, navíc téměř identický text pod jiným názvem byl publikován i ve /3/. Stojím totiž na obou stranách pomyslné barikády, na jedné jako dlouholetý člen SČF a občasný vystavovatel, na druhé straně posledních 20 let jako obchodník. To, že jak filatelisté tak obchodníci jsou obrazně řečeno na jedné lodi, je nasnadě, nikdo však zatím nepřišel s konkrétním plánem, jak dramatický pokles členské základny SČF zastavit. Současná situace v SČF mě není lhostejná a jsem přesvědčen, že bychom se o to měli pokusit. Nabízím proto pohled z druhé strany.

Ad 1/ Autor doporučuje "koordinovanou součinností filatelistů a obchodníků vrátit do části tisku filatelistické rubriky" (což je téměř identický požadavek s bodem 4.), a to tak, že "filatelisté pomohou s rubrikou, obchodníci v daném tisku budou lehce inzerovat". Obávám se, že takto pojatá "úzká spolupráce" mezi SČF a obchodníky nemůže fungovat a pokusím se vysvětlit proč.

Celkový počet obchodníků v ČR odhaduji na 50. Úbytek členů SČF se samozřejmě dotýká všech, zejména těch kteří podnikají v menších městech v pronajatých prostorách. Většině z nich finanční situace neumožňuje pravidelně inzerovat ani v regionálním tisku a spoléhají na to, že v jejich okolí se o nich ví. Inzerce v celostátních denících či časopisech je pro ně nedostupná, neinzerují ani ve filatelistických časopisech, o zaplacení stánku na veletrhu Sběratel nemluvě.

Jen pro představu funkcionářů SČF: víte kolik stojí dnes inzerce a propagace středně velkou aukční firmu? Uvedu konkrétní čísla firmy BURDA AUCTION s.r.o. za poslední 3 roky. V letech 2008 - 2010 investovala tato firma v ČR (stánky na Sběrateli, inzerce v časopisech Filatelie i Merkur-Revue, v regionálních tiskovinách, různých letácích, na webových stránkách) a v zahraničí (stánek na výstavě WIPA, inzerce v časopise DBZ a na webových stránkách v USA) celkem více než 335 000 Kč. To už jsou v našich poměrech docela slušné peníze. A mohu zodpovědně prohlásit, že jedinou formou inzerce která přináší firmě prokazatelný prospěch v podobě nových zákazníků, je internet! Jakákoliv inzerce v českých tištěných periodikách je ztrátová, doslova s nulovým účinkem! Reaguje na ni pouze pár jedinců, kteří většinou nabízejí dětské začátečnické sbírky, v nejlepším případě občas někdo přinese generální sbírku ČSR II. Tedy filatelistický materiál, který pro aukční firmu nemá vůbec žádný význam a je nezajímavý i pro tradiční obchodníky. Jedinou výjimkou která potvrzuje pravidlo, je inzerce v německém filatelistickém časopise DBZ. Firma Richarda Burdy proto ve svém marketingovém plánu počítá s omezením inzerce v ČR a naopak se zvýšenou aktivitou směrem do zahraničí.

Každá aukční firma, aby vůbec byla schopna připravit důstojnou a komerčně ziskovou aukci, je závislá na dodavatelích velmi zajímavého a mimořádně kvalitního filatelistického materiálu. Takových položek je třeba sehnat ne 5 nebo 10, ale doslova několik set (!), a to opakovaně, několikrát do roka. Problém je tedy v tom, že nejen aukční firmy, ale všichni obchodníci bez výjimky mají zájem pouze o hodnotný filatelistický materiál, který se bohužel mezi laickou veřejností prakticky nevyskytuje. Navíc náš filatelistický trh je tak malý, že všichni obchodníci mají cca z 90 % stejné adresáře českých zákazníků, které jsou rok od roku kratší. Jen těm, kteří včas vsadili na internet, se daří úbytek našich sběratelů nahradit novými zákazníky ze zahraničí. Proto nynější snaha ze strany SČF, přesvědčit obchodníky aby inzerovali v regionálním či celostátním tisku, se s velkou mírou pravděpodobnosti nesetká s pochopením.

Ad 2/ Získat (čti: zaplatit) 2-3 novináře? To by neměl být až takový problém, mám s tím dokonce osobní zkušenost. Autor tohoto návrhu však sám tuší v čem je zakopaný pes, protože hned upřesňuje, že by mělo jít podle /2/ "o novináře, kteří by byli nejen ochotni psát pro ilustrované časopisy o filatelistických akcích, ale mají rovněž takové kontakty, aby se jim i takové články otiskly", resp. podle /3/ "aby takové články otiskly i celostátní časopisy".

To bohužel nezáleží na těch novinářích, ale na šéfredaktorech a majitelích novin a časopisů (často zahraničních). Situaci správně vystihl šéfredaktor časopisu Filatelie, když ve /4/ popsal o co se hlavně zajímali novináři na výstavě PRAGA 2008. Připomeňme si, jaké články se v posledních letech dostaly do víkendových příloh celostátních deníků či ilustrovaných časopisů: o světové výstavě PRAGA 2008, o veletrzích Sběratel, o aukci Jiřího Majera na které se rozprodávala sbírka nezvěstného p. Lamberta Krejčíře, o krádežích archiválií a císařských dopisů v našich muzeích či archivech apod. Slabou útěchou pro nás může být, že u jiných sběratelských oborů to je obdobné. O obchodech se starožitnostmi nebo s výtvarným uměním se také nejčastěji dozvídáme jen v souvislosti s aférami kolem prodávaných padělků, nebo o aukcích na kterých se nabízejí díla s vyvolávací cenou v milionech Kč. Výrazné články s filatelistickou problematikou mají mizivou šanci na to aby se pravidelně objevovaly v celostátních časopisech, protože pro vydavatele nejsou dostatečně atraktivní a jeden nebo dva články ročně současnou situaci rozhodně nezachrání.

Ad 3/ Návrh předpokládá zřízení pracovní skupiny, která by měla připravit návrh na koncepci spolupráce s hromadnými sdělovacími prostředky. Nejprve je bude třeba stanovit, jaká je cílová skupina, kterou bychom měli oslovit. Vůbec nechápu, proč ve všech 4 bodech předloženého návrhu se uvažuje pouze o nefilatelistickém tisku, a v bodě 3. též o televizi. Možná před 20 roky to mohlo mít nějaký smysl, ale ve druhé dekádě XXI. století mi to připadá poněkud archaické. Sám patřím ke staré generaci, ale už před 3 lety jsem zrušil předplatné na deník MF DNES, protože stejné zprávy a informace, navíc v daleko větším výběru a často s jednodenním předstihem, si přečtu na internetu. To je jistě i jedna z příčin, proč náklady tištěných medií, snad s výjimkou bulvárních novin a časopisů, neustále klesají.

Chceme-li nějakým způsobem oslovit začínající filatelisty mladší a střední generace, tak bez internetu se to rozhodně nepodaří! Všichni víme, že už žáci základní školy tráví většinu času u internetu a zkuste se podívat, kolik mladých lidí (na dovolené, v kavárně, tramvaji či v metru) čte tištěné noviny nebo časopisy. Mnohem víc jich je denně připojeno k internetu, někteří si v různých prohlížečích dokonce čtou i knihy v elektronické podobě. Domnívám se, že každá koncepce by měla mít dlouhodobější charakter a nějakou vizi. Nabízí se proto dosti naléhavě otázka, kolik tištěných periodik bude ještě na konci tohoto desetiletí vycházet a které věkové kategorie to bude zajímat.

Ad 4/ Podle mne pokus o návrat pravidelných filatelistických rubrik do některých všeobecných periodik je nereálný. Z novin a časopisů už dávno zmizely i jiné dříve velice oblíbené rubriky, např. šachové hlídky. Jaká je dnešní realita? Potřebná plocha pro otištění pravidelných rubrik je příliš cenná a tak jsou vydavatelé z ekonomických důvodů nuceni ji poskytnout pro reklamu, bez které všeobecná periodika nemohou vůbec vycházet! Zkuste si spočítat, kolik celkové plochy (v libovolném celostátním deníku či časopise) dnes zabírá reklama. Ta je u mnoha periodik to nejdůležitější, co je nezbytně nutné čtenáři naservírovat, vlastní články a zprávy jsou jen jakýmsi přídavkem navíc.

Snažil jsem se z pozice obchodníka přispět do diskuze o stávající situaci, která se mě jeví jako velice závažná. Pokles členské základny za posledních 10 let o 54 %, dle /5/ ze 17 500 členů v roce 2000 na 8 300 členů v roce 2010, je dosti dramatický a bude-li stejným tempem pokračovat, reálně hrozí SČF v dohledné době zánik. Zásadní chybou bylo, že SČF tuto již dlouho trvající situaci neřešil už před 10 či 15 lety. U nás to je zřejmě národní zvyk, zářným příkladem jsou dlouhodobě neřešené takové problémy, jako je zásadní reforma zdravotnictví, nebo důchodová reforma. Moc času nám už nezbývá a na Českou poštu s. p. bych moc nespoléhal. Sama má svých vlastních problémů víc než dost a navíc ji čeká privatizace.

Odkazy

/1/ Duka, D.: S naším ateismem to není tak žhavé. MF DNES, 29.1.2011, příloha Víkend, str. 40 - 41.
/2/ Informace SČF č. 4 / 2010, str. 6 - 10.
/3/ Cacka, J.: SČF v době poklesu zájmu o filatelii. Filatelie č.1/2011.
/4/ Münzberger, V.: Mediální obraz filatelie - a co vy na to? Filatelie č. 10/2010.
/5/ Přehled o vývoji členské základny. www.informace-scf.blogspot.com