Guyanské známky vyšly ve dvou hodnotách: červené jednocentové na noviny a červené nebo modré čtyřcentové na dopisy. Byly velmi primitivní, kromě textu nesly jen neumělý obrázek lodi z guyanského znaku. Pro zvýšení ochrany před paděláním proto každou ještě parafoval poštovní úředník. Mnohým byly navíc před použitím zastřihávány rohy, avšak z jakého důvodu se tak dělo, se přesně neví. Co ale činí známku skutečně výjimečnou, je fakt, že se její jednocentové verze dochoval pouze jediný kus.
Unikátní exemplář byl orazítkován 4. dubna 1856 v Georgetownu. Roku 1873 ji v korespondenci svého strýce objevil dvanáctiletý Louis Vernon Vaughan, a protože ji ve svém katalogu známek nenašel, přenechal ji za šest šilinků místnímu sběrateli. Ten ji za pět let prodal jistému překupníkovi, od něhož ji vzápětí za asi £150 koupil „král filatelistů“ hrabě Ferrary. Philipp von Ferrary byl člověk, kterého prakticky nezajímalo nic jiného než filatelie. Díky tomu ale mohl jako jediný smrtelník v dějinách prohlásit, že má ve sbírce zastoupeny všechny známky, které do té doby ve světě vyšly. Na rub známky umístil svou značku, fialový trojlístek v kruhu, a tím zahájil tradici, která je dosud dodržována.
Světová válka zastihla rakouského občana Ferraryho v Paříži, odkud odjel do Švýcarska, kde roku 1917 zemřel. Po skončení války jeho sbírky zanechané v Paříži zkonfiskovala francouzská vláda a postupně je prodala v aukcích. Jednocentovou Guyanu tam roku 1922 za 32 500 $ koupil textilní magnát Arthur Hind, kterému se podařilo přeplatit i britského krále Jiřího V. Říká se, že se brzy poté objevila druhá jednocentovka. Hind si údajného jejího majitele pozval, a když se osobně přesvědčil o pravosti známky, vyplatil mu astronomickou sumu, zapálil si doutník a hořící zápalkou jeho známku spálil se slovy, že guayanská jednocentovka vždy byla a bude jen jedna. Tento příběh byl však později vyvrácen coby městská legenda.
Po Hindově smrti roku 1933 vlastnila známku jeho žena Ann, která také na rubu přetiskla manželovu značku čtyřlístku velkou sedmnácticípou hvězdou. Od ní známku za $40.000 koupil roku 1940 australský konstruktér F. T. Small (razítko komety a iniciály jeho agenta F. Kennyho), jenž ji toužil vlastnit už od dětství. Roku 1970 ji za $280.000 odkoupilo sdružení investorů zaštítěných obchodníkem I. R. Weinbergem (monogram tužkou IW), od kterého ji o deset let později za $935.000 získal americký přírodovědec, podnikatel, filantrop, psychopat a vrah J. E. du Pont (monogram tužkou JEdP). O něm se tvrdí, že spal s touto známkou pod polštářem. Po du Pontově neslavné smrti ve vězení v roce 2010 byla po čtyřech letech prodána v aukční síni Sotheby's za celkovou sumu $9.480.000. Kupcem byl návrhář obuvi Stuart A. Weitzman, který roku 2019 šokoval filatelistickou veřejnost, když na rub známky tužkou vyryl svou značku – siluetu boty na podpatku a iniciály SW. V červnu roku 2021 známku prodal, ovšem konečná cena činila, snad i kvůli nešetrnému označení, jen $8.307.000. Novým vlastníkem se stala společnost Stanley Gibbons, která se zabývá obchodem se známkami.
Jako pověstnou metu všech filatelistů zná většina lidí takzvaného Modrého Mauritia, jednu ze dvou prvních známek tohoto ostrova vydaných roku 1847. Těch se však dodnes dochovalo 12, což je v porovnání s jedinou jednocentovou Guyanou zjevný nepoměr. I její čtyřcentové sestry se zachovaly v desítkách kusů. Známek v jediném exempláři je nicméně známo více, vesměs ale jde o chybotisky, zkoušky a podobně. Oproti tomu je jednocentová Guyana regulérně vydanou ceninou.
