Wuga se nacházela v oblasti Usambara v Tanzánii nedaleko hranic Keni. V 19. století do této oblasti Východní Afriky po prvních britských a německých cestovatelích přicházeli obchodníci, kolonisté, vojenské jednotky velmocí, jež si hodlaly daná území ve spolupráci s vybranými lokálními vládci podmanit a také křesťanští misionáři různých církví. Do oblasti Usambara pronikali od pobřeží indického oceánu postupným zakládáním misijních stanic němečtí luteráni z tzv. "Berlínské evangelické misijní společnosti pro Východní Afriku" (zal.1884). V těžkých podmínkách kolonizace, za častých povstání původních obyvatel a lokálních válek mezi kmenovými náčelníky, kdy byly misie běžně přepadány, se podařilo r. 1895 misionáři Heinrichu Langovi získat u zdejšího vládce (či spíše kmenového náčelníka) Mputy povolení ke stavbě misijní stanice poblíž jeho sídelní osady Wuga. Před Mputou zde vládl jeho bratr, jenž ještě v r. 1892 vybudování misie zakázal. Mputa pak souhlasil jen v obavách z praporu německé pěchoty, jenž se mezitím usídlil v blízkém městě Masinde a nadále všemožně výstavbu a činnost misie ztěžoval, zakázal domorodcům s misií obchodovat apod. Mputa páchal též různé zločiny na poddaném obyvatelstvu, jehož důvěru si misionáři naopak snadno získávali. Úřady v Masinde Mputovi prokázaly několik vražd, byl souzen a popraven a nastoupil nový pohlavár, Kiniassi, který byl křesťanství a spolupráci s kolonisty nakloněn. Misie s modlitebnou, školou a malou tiskárnou pak fungovala bez větších problémů do 1. světové války.
 |  |
Během období srpen 1914 - listopad 1917, přes počáteční úspěchy německých jednotek v oblasti Východní Afriky, došlo postupně (kdy na britské straně bojovalo až 100000 Britů, Indů a domorodců) k úplnému obsazení této německé kolonie, jež byla následně dle Versaillské smlouvy rozdělena mezi Británii, Belgii a Portugalsko. Kolonisté byli vyhnáni a s nimi r. 1920 i poslední němečtí misionáři.
Od 1. 3. 1915 bylo celé pobřeží NVA uzavřeno britskou námořní blokádou a vedle nedostatku v zásobování kolonie válečným aj. materiálem se od května 1915 začal ukazovat nedostatek známek na poštovních úřadech. Z té doby pocházejí známá provizoria - německé známky Germania bez přetisku ze zásob na křižníku Königsberg, na velkých poštách (Daressalam) různá raz. "Frankiert", či frankování ústrižky z poukázek a počátkem roku 1916 byla tiskárna v misii Wuga pověřena poštovní správou NVA tiskem provizorních známek. Vydání výplatních známek s nápisem "Deutsch Ostafrika" bylo realizováno 1.3. 1916 ve třech nejběžnějších nominálech této kolonie 2½h, 7½h a 1 Rupie. Jedná se o jednoduchý knihtisk v barvě fialově hnědé, karmínové a růžové na silnějším a nekvalitním místním papíru. Toto vydání se ale nedostalo do poštovního provozu, neboť německá loď "Maria" prorazila 16.3. blokádu (podařilo se jen 2x za celou dobu války) a přivezla do kolonie vedle výstroje a zbraní i nové poštovní známky. Náklad provizorií byl částečně zničen a částečně v misijní stanici před postupem britských jednotek ukryt (zakopán do země) a vyzvednut zřejmě až v r. 1920 při opuštění misie. Známky, působením vlhkosti v půdě kde se dlouho nacházely, značně poničené, byly dovezeny do Německa a zde se dostaly na filatelistický trh. Dnes jsou sběratelsky vyhledávaným koloniálním vydáním, v dobré kvalitě jsou vzácné a chybí ve většině sbírek! V našem i-obchodě nabídneme reprezentativní set 1 Rupiové známky a 4-bloků 2½h a 7½h se spojenými typy číslic.
Další položkou, jež si zaslouží zvláštní poznámku je proslulý peruánský chybotisk z první emise peruánského státu "medio peso" růžová, 1858 (Mi.5F , Scott 5). Vznik této vzácnosti a její sběratelská tradice jsou velmi zajímavé. Při litografickém tisku hodnoty 1 Peseta růžová (Mi.4, Scott 4), došlo při kopírování obrazů známek na tisknoucí kámen (kdy se kopírovaly tedy přenášely celé 10-bloky kresby známky a známe tak 10 typů známkových polí) omylem, za zvláštních okolností uvedených níže, k přenosu 10-bloku s pětipáskou obrazu známky 1/2 Peso. Ta má jen mírně odlišnou kresbu, a proto mohlo dojít k záměně. Známky 1/2 Peso se tiskly zároveň a to ve žluté barvě a chybným přenosem jejich obrazu na kámen pro tisk 1 Pesetas se jich malé množství vytisklo i v růžové.
| Schéma střední části tiskového kamene s 10-blokem s 5x 1/2 Peso označena známková pole s typy 1-10 1 Peseta.... 10 1 4 7 3 1 Peseta..... 5 2 8 6 9 1 Peseta spodní řada nyní nahoře 5 2 8 6 9 chybotisky 1/2 Peso a b c d e 1 Peseta.... 10 1 4 7 3 1 Peseta..... 5 2 8 6 9 |  |
Tisk celé emise 1 Dinero, 1 Peseta a 1/2 Peso byl zahájen v březnu 1858 a v červnu se poprvé zaznamenal výskyt chybotisku. V průběhu tisku 1 Pesetas se totiž zřejmě koncem května 1858 poškodila střední část tiskového kamene (obsahoval 160 polí v 16 desetiblocích), jež byla opravena a zřejmě v rychlosti oprav omylem nanesen 10-blok s pětipáskou kresby známky 1/2 Peso. Poštovní správa po výskytu chybotisku instruovala pošty, aby růžovou 1/2 Peso bylo frankováno jako 1 Pesetou, k 18. 6. 1858 byly staženy 1/2 Peso známky a zřejmě byla opět opravena daná část tiskového kamene, či byl plánovaný náklad již hotov a připravilo se další vydání 1 Peseta v nové kresbě, jež vyšlo už v prosinci 1858. Ve velmi krátkém období tisku od chybné "opravy" kamene po jeho zastavení vzniklo 5 chybotisků na každých 160 růžových známek. Evidentní vzácnost samozřejmě neušla prvním velkým sběratelům 19. století. Vzácné jsou tyto chybotisky jako samostatné známky, na dopisech a zejména v několika dochovaných smíšených párech s 1-pesetami. Existují např. jen dva šestibloky, dnes vyloženě legendární, každý s dvěma chybotisky (viz. obr.) Jeden se nacházel kde jinde než u barona von Ferrary a druhý, objeven až v roce 1930, patřil do sbírky slavného pražského rodáka Alfreda Weinbergera. Unikáty jako tyto 6-bloky se však objevují na trhu jen několikrát za století, a tak jsme velmi potěšeni, že můžeme nabídnout alespoň samostatný exemlář této významné jihoamerické vzácnosti.
 |  | ||||
| ex Ferrary | ex Weinberger |
Posledním zastavením v nabídce našeho i-obchodu je známka s nejvyšším nominálem všech dob, britská koloniální 100-librovka, Jiří V. z r. 1925. V přepočtu na dnešní libry se jedná o známku s nominálem cca 4.000GBP ! Tato známka byla vydána jako koncová hodnota série obvyklých poštovních výplatních a díky svému nominálu nalezla samozřejmě jen fiskální uplatnění. Výměr vysokých správních poplatků ve výší stovek liber se týkal např. upisování akcií, u soudů zapsaných kapitálových operací velkých firem, rozdělování velkých majetků, ale i povolení lovu atd. Některé zdroje uvádějí i prostou tržní motivaci poštovní správy, vydáním omezeného počtu tak hodnotných známek přilákat bohaté sběratele a získat nemalou hotovost do koloniální pokladny. Ani počet kupců, ani množství vysoko taxovaných poplatků nebyl jistě v teritoriu Tanganyica- Kenya-Uganda nijak závratný. To odpovídá i nákladu, z nějž se zachovalo jen několik málo nepoužitých kusů v katalogu Stanley Gibbons ceněných na 120.000 GBP! Existuje jen jediný čistý 4-blok a ten je v britské královské sbírce. Stejně tak se dochoval jediný razítkovaný 4-blok (raz. "Principal registrar of documents" soudu v Mombase). Znám je malý počet podobně fiskálně použitých jednotlivých exemplařů, z nichž jeden jsme právě připravili k prodeji.
 |  |
použité zdroje :
Carl Paul, Die Mission in unsern Kolonien, Leipzig 1898-1908
internet:deutsche-schutzgebiete.de, ahametals.com, postalmuseum.si.edu/queen\'s/rarities,aj.
Bargholtz, PERU: The 1858 Medio Peso Error of Colour, An Inventory, 2001
Collectors Club Philatelist, Vol. 88, No. 1:21 -22
Siegel Galleries
internet:deutsche-schutzgebiete.de, ahametals.com, postalmuseum.si.edu/queen\'s/rarities,aj.
Bargholtz, PERU: The 1858 Medio Peso Error of Colour, An Inventory, 2001
Collectors Club Philatelist, Vol. 88, No. 1:21 -22
Siegel Galleries
