Etikety:
Základem těchto etiket byla barevná litografie různého ovoce, jak tuzemského, tak i dováženého. Na tyto etikety potom byl knihtiskem proveden přítisk, obsahující název produktu, případně další údaje. Na ukázku etiketa bez ochranné známky, se známkou vlevo a se známkou v horní části. Etikety pocházejí ze třicátých až čtyřicátých let
 |  |
 |
Za Protektorátu byly zpočátku používány české etikety s dvoujazyčným razítkem a textem o záruce na jakost, později pak byly již používány etikety s německo - českým textem. V této válečné době, zřejmě z úsporných důvodů nebyly etikety již litografické, ale stále ještě na dobré výtvarné úrovni.
 |  |
 |
V poválečné době byly etikety sice menšího formátu, ale stále ještě na dobré úrovni.Ukázkou pouze některé z nich.
 |  |
Po znárodnění továrny v roce 1949 byla tato začleněna do n.p.Fruta, později Moravských lihovarů, Sodovkáren a cukráren a v roce 1961 do Jihomoravských pivovarů. Jaká byla propagace výrobků ukazují připojené etikety limonád, poněkud chudé duchem. Ani 100 let od zahájení provozu sodovkárny nebylo důvodem k lepší prezentaci.
 |  |
Poslední ukázkou je pokus o likvidaci zavedeného označení ZON, ale pro Třebíč a jeho obyvatele zůstala šumivá limonáda „zonka" vždy zonkou.
O pivu není třeba se široce rozepisovat, protože i etikety třebíčské mají své místo ve sbírkách specialistů, regionálních sběratelů a milovníků historie, zde zejména členů ETTA CLUBU Třebíč (etikety, tácky). Také historie vaření piva v Třebíči byla několikráte podrobně zpracována a není nutné ji zde podrobněji připomínat. Poslední várka zrušeného pivovaru byla 26.9.1972 a v roce 1977 začala demolice, aby tak pivovar ustoupil společně s další historickou zástavbou (námi milovanou) volebnímu programu Národní fronty (námi proklínanému). Na místě bývalého pivovaru tak vyrostl obchodní komplex, třebíčany nazývaný Septik, neboť obojí se vyznačovalo stejným obsahem. Zde jenom několik ukázek, které zahrnují různá období.
 |  |
 |
Závěrem už jenom pro milovníky etiket vinných nebo destilátových. Palírna Emila Beneše která byla na Žerotínově náměstí na Podkláštěří, vedle Židovského města a vzpomínka na stoletou vinárnu Ladislava Lorenze, zbytečně zbouranou v rámci shora uvedeného volebního programu.
 |  |
Kartičkové kalendáře:
Ani v této oblasti nemůže být Třebíč pozadu a mnoho firem a obchodů vydává vlastní kalendáříky, které je mají prezentovat. Ukázkou několik kalendáříků z posledních let.
Nouzová papírová platidla :
Ekonomické a sociální důvody vedly k vydávání nouzových platidel již za Rakouska - Uherska a nejinak tomu bylo i v městě Třebíči. Jejich sbírání se řídí nejen místem vydání, ale i subjekty, kteří je vydávali a hodnotou, kterou představovaly. V Třebíči je známo, že byly vydávány Městskou radou a firmami Carl Budischowski, Karl Fundulus, Josef Herzán a J.H.Subak. Na ukázku alespoň tři z nich.
