Písemná aukce 20 / Numizmatika

Numismatika

Název numismatika pochází z latinského nummus = peníz, mince. Numismatika je historická věda, která se zabývá platebními prostředky, především mincemi a jejich formami. Numismatikou je také označován sběratelský obor, který se zabývá sbíráním mincí a medailí.

Mincovní právo (tzv. mincovní regál) bylo výhradní právo panovníka razit mince. Proto panovníci vydávali mincovní řády. Mincovní regál spravoval královský mincmistr, který současně dohlížel i na horní regál. Původně se mince pokládala za panovníkův majetek a pramen jeho příjmů. Proto panovník stanovil jeho hodnotu a měl také výhradní právo mince razit. Falšování mince bylo zločinem urážky majestátu. Panovníci mohly vydávat mincovní řády.

Později mince přestávala být majetkem panovníka a stala se majetkem státu. Na stát přešlo i právo mince razit. Některé osoby a města si podle svých privilegií razila vlastní mince většinou z ekonomických důvodů. Počátky numizmatiky, přesněji řečeno peněžní oběh byl zkoumán již v antice.

Platidla na českém území

Statéry prvním platidlem, které jsou známy na českém území, jsou duhovky. Jde o keltské zlaté mince (statéry) a duhovky jim kdysi začali říat lidé, kteří je občas nalézali na polích po prudkém dešti, který tyto mince omyl a ty se potom třpytily ve slunci. Lidé tyto zlaté mince spojovali s duhou a domnívali se, že padají právě z ní.

Denáry platily od poloviny 10. století do 13. století. Rozdělujeme je na dva druhy: české a moravské denáry. Byly na nich křesťanské motivy nebo portrét panovníka. Kolem roku 1050 byla uskutečněna měnová reforma, nově ražené denáry mají menší rozměry a hmotnost, jakost stříbra byla určena na 0,960, často však obsah stříbra klesal na zlomek původně stanovené hodnoty. Hodnota – 1 denár = deset slepic nebo ječmen pro koně na 40 dní

Brakteáty bylyvydávány Přemyslem Otakarem I. a Přemyslem Otakarem II., dělíme je na české (asi 1225 – 1300) a moravské brakteáty (asi 1250 – 1300). Nebyly rovné, ale zvlněné (proto též nazývány plecháče), nedaly skládat do hromádek. nápisy se rozmazávaly a důsledkem toho bylo jejich stažení z oběhu. Hodnota – 2 až 4 plecháče = kus sýra, 12 plecháčů = jehně, 120 plecháčů = pytel žita v době hladu.

Groše byly raženy v Kutné Hoře, ve své době ovládly celou střední Evropu. Platily od roku 1300 do konce 16. století, ale v oběhu zůstaly ještě pár dalších století jako drobné. Groš se dělil na 12 haléřů neboli parvů. Hodnota ve 14. století – 2 haléře = jedno vejce, 1 groš = kus másla nebo sýra, 3 groše = sekera, 22 až 55 grošů = kráva. Hodnota v 15. století – 1 groš = slepice, 1 groš = 18 cihel, 24 až 40 grošů = kráva, 120 grošů = kůň. Hodnota v 16. století – 1 groš = uzda, 3 groše = hrábě, 5 grošů = kopa vajec.

Tolary první tolary dal razit Jáchym Šlik ze stříbra v Jáchymově. Název „tolar“ vznikl z německého názvu Joachimsthaler, tj. „z údolí sv. Jáchyma“ – lokality v Krušných horách, kde byly na počátku 16. století otevřeny stříbrné doly. Z názvu „tolar“, resp. Thaller se odvozuje označení americké měny dolar.

Krejcary platily od vzniku Habsburské monarchie roku 1526, byly nahrazeny až haléři (Heller, filér) po roce 1892 v souvislosti se zavedením korunové měny. Souběžně s nimi se používaly také bankocetle, první papírové peníze zavedené na českém území.

Koruny korunová měna byla vyhlášena 11. srpna 1892, staré zlatkové peníze však dlouho zůstávaly v oběhu, korunové bankovky přišly do oběhu až roku 1900. Koruna (Krone, korona) byla rozdělena na 100 haléřů (Heller, fillér). Z přepočítacího poměru 2:1 (10 korun představovala 5 zlatková bankovka) vzniklo dodnes známé lidové označení „pětka“ pro desetikorunu.

Peněžní odluka 1919 – oddělení rakousko-uherské a československé měny. Po rozpadu Rakouska-Uherska byla definitivně převzata korunová měna pouze jednou nástupnickou zemí – Československou republikou. První bankovky byly vydány již v roce 1919, ale první mince (20h a 50h) byly raženy s letopočtem 1921 (existují i zkušební ražby se starším letopočtem) a dány do oběhu až v roce 1922.

1945 – odebrání peněz z oběhu a jejich uložení na vázané účty (měněno až 500K v poměru 1:1).

Měnová reforma 1. 6. 1953 – výměna peněz v poměru až 1 : 50 (ceny změněny v poměru 1 : 5), zrušení vázaných vkladů aj.

1993 – oddělení české a slovenské měny