Vzducholoď Hindenburg byla postavena v Německu firmou Luftschiffbau Zeppelin GmbH a poprvé vzlétla 4. března 1936. Měla skutečně impozantní rozměry – při délce 245 metrů a průměru 41 metrů byla největší vzducholodí, jaká kdy byla vyrobena, a byla samozřejmě větší než jakékoli letadlo v historii1). Její konstrukce byla z lehkého duralového rámu potaženého látkou napuštěnou směsí celulózy a hliníkového prášku. Uvnitř se nacházelo 16 plynových komor naplněných vodíkem, ačkoli původní návrh počítal s bezpečnějším heliem, které však Spojené státy kvůli vojenskému embargu Německu neprodaly (navíc ho neměly dostatek ani pro vlastní vzducholodě).
Vzducholoď Hindenburg byla poháněna čtyřmi motory Daimler-Benz DB 602, každý o výkonu 890 kW (1.200 koní), což umožňovalo cestovní rychlost kolem 125 km/h a maximální rychlost ještě o deset kilometrů vyšší. Hindenburg mohl nést 72 cestujících a 61 členů posádky. Interiér nabízel luxusní ubytování včetně jídelny, salonku, promenádní paluby a kuřárny – paradoxně umístěné jen několik metrů od vodíkových nádrží.
Po bezproblémovém absolvování několika transatlantických letů – včetně rekordního dvojnásobného přeletu Atlantiku za méně než 6 dní – došlo ke katastrofě, která ukončila éru velkých vzducholodí. Let označený jako D-LZ129 odstartoval 3. května 1937 v 17,16 hodin z letiště Frankfurt nad Mohanem. Na palubě bylo 97 osob (36 cestujících a 61 členů posádky). Cílem byl přístav Lakehurst Naval Air Station v New Jersey, kam měla vzducholoď přiletět po zhruba 77 hodinách letu přes Atlantský oceán.
Kvůli bouřím musel kapitán Max Pruss zpozdit přistání a Hindenburg klesal nad Lakehurstem až 6. května kolem 19 hodiny místního času (jedna hodina po půlnoci SEČ 7. května). Po několika pokusech o přiblížení vydal kapitán rozkaz k „finálnímu přistání“. V 19 hodin 21 minut se vzducholoď nacházela asi 60 metrů nad zemí, když náhle vypukl požár na zadní části trupu.
Protože přílet vzducholodi byl velkou senzací, čekalo tehdy na Hindenburga mnoho reportérů a přistání dokonce živě přenášel rozhlas. Očití svědkové a dochované filmové záběry ukazují, že pět minut před půl osmou večer se objevilo první zablesknutí ohně poblíž ocasní části, pravděpodobně v okolí plynového oddílu číslo 4. Během 15 sekund se celý trup změnil v ohnivou kouli. Vzducholoď se zřítila k zemi za méně než 20 sekund po vzplanutí.
Z 97 lidí na palubě jich zemřelo 36 (13 cestujících a 23 členů posádky) a navíc 1 člen pozemního personálu, havárie tedy měla 37 obětí. Jako zázrakem přežilo 61 osob, často s těžkými popáleninami. Tragédii zachytil rozhlasový reportér Herbert Morrison, jehož otřesený hlas a výkřik „Oh, the humanity!“ se stal jedním z nejznámějších zvukových záznamů 20. století.
Příčina katastrofy nebyla nikdy s naprostou jistotou určena. Oficiální americké i německé vyšetřování dospělo k závěru, že oheň pravděpodobně vznikl v důsledku statického výboje, který zapálil vodík unikající z poškozené komory. Jiné teorie mluví o jiskře vzniklé při dotyku přistávacího lana se zemí, a dokonce i o sabotáži, avšak žádný důkaz pro ni nebyl nalezen.
Katastrofa Hindenburgu měla obrovský mediální dopad. Do té doby byla letecká doprava vzducholoděmi považována za bezpečnou a elegantní. Po této události k ní však veřejnost ztratila důvěru a většina zemí programy vzducholodí ukončila. Německá společnost Zeppelin zrušila lety svých strojů LZ 127 Graf Zeppelin i LZ 130 Graf Zeppelin II a éra velkých dopravních vzducholodí tím fakticky skončila. Katastrofa Hindenburgu zůstává dodnes symbolem technické pýchy i varováním před podceňováním rizik. Oheň, který zničil kolos dlouhý čtvrt kilometru během několika sekund, uzavřel jednu kapitolu lidského snažení – éru, kdy se lidé pokoušeli ovládnout oblohu pomocí obřích, plynem plněných vzducholodí.
Robert Moser (1913–1937)
Robert Moser, narozený 29. 11. 1913 ve Winzelnu u Rottweilu, byl členem technické posádky Hindenburgu jako echanik. Po vyučení u hodinářské firmy Junghans nastoupil 24. 11. 1933 do firmy Luftschiffbau Zeppelin a od 15. 2. 1936 byl zaměstnán u Deutsche Zeppelin Reederei. První let na LZ-129 absolvoval 4. března 1936 (testovací let). Na posledním letu měl přistávací stanoviště ve střední strojovně mezi předními motogondolami.
Při požáru 6. 5. 1937 se pokusil vyskočit, ale zůstal uvězněn v troskách; identifikován byl mimo jiné podle peněženky a vlastních adresovaných zásilek v kapse. Jeho tělo bylo po smutečním obřadu ve Winzelnu pohřbeno v rodném městě. Bylo mu pouhých 23 let…
Moser byl vášnivý fotograf; jeho fotoaparát Kodak Retina zachráněný z místa nehody se později dostal do Zeppelinova muzea ve Friedrichshafenu. Z tragédie se dochovala i poštovní stopa přímo s ním spojená – část zásilek, které pro nemocného kolegu Alberta Thaslera na poslední let převzal, byla nalezena v palubní poště a odeslána v červenci 1937 přes Morgan Annex (zpětně datováno 10. 5. 1937).
Svědek slavné katastrofy na našem trhu
Jedním z největších highlights naší podzimní aukční sezóny je významná rarita světové poštovní historie – ohořelá pohlednice z paluby vzducholodi Hindenburg, tedy z tragického letu 1. Nordamerika Fahrt 1937 (v katalogu Sieger č. 454Dc). Nalezena byla 6. nebo 7. května mezi osobními věcmi Roberta Mosera. Ten přepravoval několik na sebe adresovaných celistvostí z tohoto letu, patřičně vyplacených a orazítkovaných, které měl dopravit zpět do Německa. Pohlednice je vyplacena leteckými známkami 10+40 Pfg a další známkou původně vlevo dole, s palubními razítky Typu
IX „Luftsschiff Hindenburg“ 5. 5. 1937 a s razítkem New York N.Y. May 10 / Paquebot (nalezená pošta z Hindenburgu byla dopravena zpět do Německa lodí Manhattan); v dobovém ochranném celofánovém obalu americké pošty. Jde o katalogově vůbec nejdražší zeppelinovou celistvost – Sieger ji hodnotí na 60.000 EUR!
Tento kus a další adresované na R. Mosera uvádí monografie Dieter Leder „LZ-129 Hindenburg - Zeppelin Crash Mail“ z roku 2012 na s. 206.
Lze konstatovat, že jde o jeden z nejzachovalejších a nejkvalitnějších exemplářů ze všech dosud známých „dopisů z Hindenburgu“. Navíc, „Moserovy pohlednice“ jsou podle odborného konsensu ve světě aerofilatelie a katastrofní pošty považovány doslova za ikonické. Na našem aukčním trhu se obecně „katastrofní Hindenburg“ objevuje po dlouhých 30 letech. Nabídne jej aukce firmy Burda Auction 22. listopadu a jde o mimořádně významnou sběratelskou událost, odkazující k ohromujícímu příběhu celosvětového významu.
