Písemná aukce 16 / Filatelie / Evropa / Velká Británie

19. století - století revolucí, technického pokroku i emancipace společnosti, přineslo světu mimo jiné také zavedení poštovních známek, což následně způsobilo do té doby nevídaný komunikační boom. Je příznačné, že k němu došlo ve Velké Británii, která v souvislosti s probíhající průmyslovou revolucí akcelerovala svůj rozvoj a zajistila si tak vůdčí ekonomické a mocenské postavení ve světové politice, které jí zůstalo de facto až do konce první světové války. Industriální a urbanizační proces 19. století akumuloval ve městech značné množství lidských i materiálních zdrojů. Rozmáhající se sociální skupina bankéřů, obchodníků a podnikatelů propagující politiku laissez-faire, přirozeně volala po emancipaci práv a reformách, které se následně dotýkaly také málo funkční poštovní soustavy na Britských ostrovech.

   Od konce 17. století, kdy byl v Londýně a jeho okolí anglickým králem Jakubem II. zrušen a „zestátněn" Williamem Dockwrau zavedený systém doručování poštovních zásilek za jednotnou sazbu 1 penny, stala se poštovní služba natrvalo královským monopolem. Ten byl spravován institucí Hlavního poštovního úřadu (General Post Office), který byl vytvořen již v roce 1660. Během 18. století kontinuálně narůstala cena poštovného, jehož výnosy vláda ve Spojeném království nejčastěji používala jako zdroj financování státní pokladny při dlouhodobých válečných konfliktech. Stále se zvyšující cena za přepravu pošty vedla ke vzrůstající nespokojenosti společnosti. Například na počátku Viktoriánské éry stálo zaslání soukromého dopisu ze skotského Edinburghu do Londýna částku představující i celodenní plat dělníka a sazby v hodnotě 40 pencí nebyly výjimkou.

   Poštovné pro dopisy zasílané v rámci Velké Británie bylo ke konci třetího decénia 19. století stanovováno, podobně jako v předcházejícím období, podle vzdálenosti místa doručení a také podle počtu listů, které dopisy obsahovaly. Proto bylo např. obvyklé pro snížení jejich ceny posílat je ve formě jednotlivých složených listů papíru bez obálky, které byly často popsány horizontálně i vertikálně (tzv. a cross-written letters, cross-letters). Dopisy pak byly buď méně často uhrazeny odesílatelem, nebo obvykleji placeny až při doručení adresátem, přičemž cena zůstávala shodná. Tento způsob úhrady poštovného snižoval riziko nedoručení zásilky v té době málo spolehlivé poštovní služby ovládané prostřednictvím General Post Office. Zároveň si však často vyžadoval neúměrně dlouhou dobu pro doručení - adresát nebyl mnohokrát zastižen a poštovní úředník se musel znovu a znovu pokoušet o doručení. Tím se celý poštovní provoz přirozeně i prodražoval. Vysoké poštovné, které bylo převážně důsledkem nefunkčnosti systému, obecně omezovalo použití korespondence pouze na movité sociální skupiny, což přinášelo s sebou snahu vyhnout se při zasílání dopisů jeho úhradě. Rozšířeným způsobem, jakým se obyvatelé Velké Británie snažili uniknout placení, bylo například odesílání dopisů, jejichž adresa obsahovala smluvený kód s různými údaji, např. o rodině, zdraví odesílatele, atp. Adresát se bez nutnosti dopis otevřít dozvěděl potřebné informace a následně jej odmítl převzít, a tím i zaplatit za jeho doručení.

  Ve Spojeném království byla rovněž rozšířena praxe tzv. „Free Frank", tedy „poštovného zdarma", které bylo původně primárně určeno pro komunikaci členů Parlamentu se svými voliči, dále pro členy Sněmovny lordů a některé další hodnostáře. Jejich podpis na dopise zaručoval bezplatné doručení. Ve 30. letech 19. století však byl tento způsob zasílání pošty zneužíván bankami, pojišťovnami a různými dalšími, často soukromými institucemi, do jejichž správních rad a vedení byli jmenováni právě členové britské legislativy, kteří pak za patřičné finanční ocenění „frankovali" svými podpisy jejich poštovní zásilky. Přibližně 10 - 15% (některé zdroje hovoří dokonce až o 30%) veškeré korespondence ve Spojeném království bylo před rokem 1840 přepravováno v rámci „Free Frank".
   Stále častěji a hlasitě byl proto veřejností kritizován tento těžkopádný, pomalý, neúměrně nákladný a neefektivní poštovní systém, který neodpovídal požadavkům prudce se rozvíjejícího se anglickému průmyslu a obchodu. V roce 1837 vypracoval otec poštovní reformy ve Velké Británii, Rowland Hill (1795-1879) svou slavnou stať Post Office Reform: Its Importance and Practicability (Poštovní reforma: její důležitost a proveditelnost), ve které navrhl základní stavební prvky „poštovní revoluce". Jejími nejdůležitějšími body byly: 1) Sjednocení ceny poštovného podle váhy zásilky a nikoliv podle přepravené vzdálenosti a počtu listů v dopise. 2) Stanovení ceny poštovného 1 penny1 pro dopisy zaslané v rámci Velké Británie s váhou nepřesahující ½ unce. 3) Prosazení předplacených, respektive předfrankovaných poštovních zásilek, tedy dopisů s již uhrazeným poštovným adresátem, a to buď ve formě tzv. letter sheets (envelopes) - tedy celin, později známých např. jako Mulreadyho obálky, a nebo frankováním dopisů poštovními známkami, kterýžto způsob Hill začlenil do svého plánu podle původního návrhu Charlese Knighta a původně jej považoval pouze jako doplněk k celinám. Rowland Hill si od těchto kroků sliboval zrychlení a zefektivnění poštovního systému a jeho masové rozšíření do všech vrstev společnosti mělo bohatě nahradit ztráty způsobené radikálním snížením poštovného.

 

Proti takto navržené revoluční změně v britském poštovnictví se ostře postavil např. tehdejší šéf General Post Office, lord Thomas Anson, který označil Hillův návrh za „divoké a fantaskní pletichaření". Přesto byla ještě v roce 1837 za přičinění mladé královny Viktorie zřízena parlamentní komise, která měla posoudit Hillův novátorský program. Následně, s převahou pouhého jednoho hlasu, bylo Parlamentu v roce 1839 doporučeno jej přijmout.
   Celá reforma, označována jako „Uniform Onepenny Postage" - „jednotné poštovné 1 penny", byla rozdělena do dvou fází. Od 5. prosince 1839 do 9. ledna 1840 bylo na britských ostrovech zavedeno pro dopisy s váhou do ½ unce jednotné poštovné 4 pence, pro dopisy doručované na území Londýna a uhrazené předem byla pak sazba snížena na 1 penny s tím, že pokud odesílatel nezaplatil a nechal úhradu na adresátovi bylo poštovné 2, anebo 3 pence. Tato experimentálně vyzkoušená dvoukolejnost cen vedla k okamžitému nárůstu počtu dopisů hrazených odesílateli. Zároveň to vedlo ke vzniku prvních poštovních schránek, kam jednotliví poštovní úředníci doručovali uhrazenou korespondenci, neboť již nemuseli čekat na příjemce dopisů a vybírat od nich poštovné.
Druhá, a nejdůležitější část Hillovy poštovní reformy, byla vyhlášena vládním nařízením ze dne 10. ledna 1840, a stanovovala nové radikálně snížené poštovné: pro dopisy zasílané v rámci Království Velké Británie a Irska s váhou do ½ unce - 1 penny, s váhou ½ - 1 unce 2 pence, 1 unce - 2 unce 4 pence atd., vždy 2 pence za další 1 unci váhy až do hmotnosti 16 uncí. Zároveň byla stanovena dvojnásobná výše poštovného pro dopisy placené adresátem. Pro zajímavost můžeme doplnit, že pro korespondenci zasílanou do kolonií poštovní lodí (packet boat), činilo poštovné dvanáctinásobek a soukromou lodí osminásobek standardního poštovného.
   Na přelomu let 1839/1840 byly v návaznosti na chystané radikální změny v plném proudu přípravy tzv. Mulready Letter Sheets and Evelopes, tedy Mulreadyho obálek s již „předplaceným poštovným" 1 penny a 2 pence, pojmenované podle autora jejich výtvarného návrhu Williama Mulreadyho. Zároveň s nimi bylo počítáno s vydáním prvních adhezivních (nalepitelných) poštovních známek Penny Black a Twopence Blue. Předlohou pro jejich grafické zpracování se stala Městská medaile Williama Wyona s vyobrazením busty královny Viktorie. Portrét mladé panovnice byl zvolen záměrně pro snadné rozpoznání známek, a jak se později ukázalo i velice šťastně, neboť na rozdíl od často karikovaných Mulreadyho obálek, které byly nakonec staženy z oběhu a používaly se výhradně pro úřední korespondenci, staly se první známky světa ve Velké Británii neobyčejně oblíbené. Návrh pro známku zhotovil Henry Courboult a samotnou rytinu vytvořili Charles Heath a jeho syn Frederick. Tisk byl svěřen firmě Perkins, Bacon & Petch (od roku 1852 jako Perkins, Bacon & Co.), která měla zkušenosti s tiskem britských bankovek. Známky byly tištěny na speciálním stroji „Rose" hlubotiskem v arších 20 x 12 známek, které se následně rozstříhávaly na jednotlivé kusy.

 

Oficiálním datem zahájení platnosti známek Penny Black a Twopence Blue byl 6. květen 1840. Hillova poštovní reforma měla okamžitý a trvající efekt, zatímco v roce 1839 bylo ve Velké Británii odesláno cca 76 miliónů dopisů, v roce 1850 to bylo již 350 miliónů a jejich počet neustále narůstal. Rovněž další země poměrně záhy přebíraly Hillovu koncepci, v roce 1843 vydal své první známky švýcarský kanton Curych, následován Brazilským císařstvím, Ženevou, Basilejí, USA atd.