Archive / Articles / I. sněm Karpatské Ukrajiny

Úvodem

V roce 1939 byla pošta a poštovní provoz v rezortu Ministerstva dopravy v Praze začleněna následujícím způsobem :

Ministrem dopravy byl gen. Alois Eliáš (popravený 19.6.1942), odborový přednosta byl dr. Otto Kučera. Od 1.9.1939 došlo k reorganizaci, která byla funkční do 6.3.1941, kdy došlo k dalším změnám.

Na Karpatské Ukrajině (KU) bylo Ředitelství pošt a telegrafů (jako expositura košického poštovního ředitelství) původně v Užhorodu, později po odstoupení okrajových území KU Maďarsku přestěhováno do Perečína a následně do Chustu. Šéfem expositury byl Dr. Švec, později zastoupený náměstkem Ludvíkem Špacírem a po jeho odvolání ukrajinskou radou, ukrajinec Štefan Homičko. Dále zde bylo Ředitelství poštovního úřadu Chust s přednostou Michalem Födelešem a náměstkem Aloisem Kalašem. Pošta a poštovní provoz spadaly pod Ministerstvo hospodářských věcí KU (původně hospodářských správ). Ministrem byl Julián Révay, později dublovaný gen. Lvem Prchalou, kterého ale ukrajinská vláda neuznala. Tento stav nebyl stabilní, neboť docházelo k neustálým změnám, zejména s blížící se okupací.

Nejprve přehled písemností, které jsem měl v archivu k disposici:

1) Dopis Ministerstva hospodářských věcí Karpatské Ukrajiny ze dne 13.2.1939, č.8658-VI-1939 adresovaný Ministerstvu dopravy v Praze

2) 3 telegramy z Chustu na Ministerstvo dopravy v Praze (11.2. – 24.2.1939)

3) Služební záznamy ministerstva dopravy, poštovní správa, únor 1939 (5 stran)

4) Písemné vyjádření Jaroslava Chadimy, tehdejšího I.pokladního úředníka na poště v Chustu, ze 17.5.1941 (2 strany)

5) Písemné vyjádření tehdejšího náměstka přednosty pošty v Chustu Aloise Kalaše, z 12.5.1941 (2 strany)

6) Písemné vyjádření Štefana Kločuráka, krátkodobě ministra hospodářských věcí KU, z 29.5.1941 (2 strany)

7) Písemné vyjádření původního poštovního ředitele z Mukačeva a přednosty Bohuslava Souhrady, později pracovníka MHV KU, z 8., 20. a 30.5.1941. (8 stran + 3 strany dodatků)

8) Písemné vyjádření tehdejšího vrchního poštovního tajemníka na poště v Chustu Petra Bräuera, z 12.5.1939 (6 stran)

9) Písemné vyjádření tehdejšího zástupce přednosty Poštovního ředitelství v Chustu vrchního poštovního komisaře Ludvíka Špacíra, z 16.3.1942 (5 stran)

10) Zpráva o dodatečném vyšetření od Všeobecné kriminální ústředny Policejního ředitelství v Praze k prodávaným padělkům a krádeži příležitostného razítka, adresováno 5.11.1941 Okresnímu soudu trestnímu v Praze, odd.IV. (3 strany + průvodní list)

11) Sdělení České grafické unie a.s. Praha o tisku známek, z 3.5.1941

12) Sdělení Poštovní hospodářské ústředny v Praze o rozdělení známek, z 21.6.1941

Výpis z písemnosti č.1

Dopisem ze dne 13.února 1939 vyslovilo Ministerstvo hospodářských věcí Karpatské Ukrajiny (dále MHV KU) vůči Ministerstvu dopravy v Praze následující požadavky a současně informovalo o svých předpokládaných záměrech (uvádím stručný výtah):

a) Vydání známky s nominále 3K, která by byla upravenou známkou z roku 1928 Jasiňa. Byly popsány požadované úpravy původní známky, m.j. i zvětšení obrazu a uveden navrhovaný náklad 250.000 kusů. Prodej za nominální hodnotu.

b) Vydání aršíku „Chust 1939“ se známkou Jasiňa v hodnotě 3K, s perforací 12½, formát aršíku 105x148mm, na rubu opatřen lepem. Byl popsán jak by měl vypadat po grafické stránce, t.j nad známkou znak Karpatské Ukrajiny a pod ní označení CHUST 1939 (ukrajinsky); navrhovaný náklad 100.000 kusů, prodejní cena 6K.

c) Prodej známek měly zajišťovat všechny pošty KU, v den sněmu ale pouze pošta v Chustu. Po 31.3.1939 měly být neprodané známky vzaty z oběhu a zničeny.

d) Návrh na zhotovení místních a denních razítek Chust s rozlišením „a“ a „b“ a s textem Otevření prvního sněmu 1939 (ukrajinsky). Použití pamětního razítka v den zahájení sněmu v červené barvě.

e) Vyhlášení subskripce s příjmem objednávek do 2.3.1939, kterou by zajišťovala pošta v Chustu s úmyslem zatížit každou vyřízenou zásilku doplatným 2K, jako potvrzení o jejím příjmu, což měla zajišťovat dodací pošta objednatele. Subskripce měla být jak na známky, tak i na aršíky.

f) Česká grafická unie v Praze, která měla zajistit tisk známek a aršíků měla zajistit pro reprezentační účely ministra hospodářských věcí KU ještě 300 zvláštních alb s aršíkem a dvěma 4-bloky známek (jeden s deskovým číslem) a jednou známkou orazítkovanou pamětním razítkem. Z těchto alb mělo být 10 kusů vázaných v kůži.

g) Vytvoření zvláštního fondu z čistého zisku prodeje známek a aršíků, z kterého měly být dotovány ceny ve vypsaných soutěžích na další nové známky.

h) Požadavek na rozhlasovou stanici Radiojournal, aby co nejčastěji informovala o vydání známek a aršíků a zajistila jejich co největší odběr.

V dalších podrobnostech bylo stanoveno, že zástupci ministerstva dopravy převezmou po skončeném tisku štočky, protože druhé vydání se tisknout nemělo. Dalším byl požadavek na zveřejnění zprávy o vydání známky ve Věstníku dopravy a ohlášení UPU. Platnost známek byla stanovena do 30.6.1939. Dále bylo vyžádáno 100 adres nejvýznačnějších osob z kruhů úředních, politických, vojenských a uměleckých v Praze, kterým měl ministr věnovat vyhotovená alba. Jako dozorce na tisk a k dalšímu jednání měl být vyslán do Prahy poštovní elév Ivan Porochnavec, zaměstnanec MHV KU. Dopis podepsal v zastoupení ministra Juliána Révaye vedoucí jeho kanceláře Dr.Popovič.

Z písemnosti č.7

Z úvodem uvedených písemností je neobsáhlejším vyjádření Bohuslava Souhrady, bývalého subalterního ředitele poštovního rezortu ministerstva dopravy, později ministerstva hospodářských věcí v Chustu, poštovního ředitele v Mukačevě a další vedoucí funkce. V jeho podání je mnoho podrobností i časových údajů, které můžeme použít jako základ při osvětlení některých neznámých skutečností. Z podstatných údajů uvádím:

Při jednáních na ministerstvu dopravy v Praze se od činitelů slovenské poštovní správy dozvěděl o skvělém výsledku vydání první slovenské známky (Otvorenie slovenského snemu). Pojal proto úmysl navrhnout také vydání známky k I.sněmu KU a vypracoval proto podrobný návrh. Ten předložil 22.1.1939 ministru Révayovi a ten jej po ověření zájmu u filatelistických organizací a vydavatelstev, které navrhovatel uskutečnil, pověřil dalším jednáním v této záležitosti. Po dalších jednáních s příslušnými pracovníky ministerstva dopravy a tiskárny Unie, bylo z časových důvodů upuštěno od vydání aršíku a také nové známky, která by vyžadovala zhotovení nového štočku. Proto bylo dohodnuto a vyžádáno vydání pouze upravené známky, která by vycházela z původní známky Jasiňa 60h z roku 1928.

Dne 15.února 1939 byl do Prahy vyslán poštovní elév Ivan Porochnavec, aby dokončil jednání o podrobnostech k vydání známky a konal i dozor při tisku známek. Ačkoliv někteří ukrajinští činitelé prosazovali zadání tisku do Vídně, byl tisk známek svěřen pražské České grafické společnosti Unie a.s.

Termín sněmu, který ministr Révay požadoval uvést na známce (2.3.1939) byl neustále měněn, až 24.2.1939 došel od ministra Révaye na ministerstvo dopravy telegram, kde je uvedeno, že termín zahájení sněmu byl definitivně stanoven na 9.3.1939. Dále byl vysloven souhlas s tím, že známky bude prodávat i filatelistická přepážka pošty Praha 1 a také, že známky pro Chust převezme osobně poštovní ředitel Souhrada.

Tisk a náklad známek (č.7)

Termín konání sněmu byl ale ukrajinskými činiteli stále měněn a nebylo jasné, jaké datum by mělo na známce být.

Dne 24.2.1939 dostal ředitel Souhrada od ministra Révaye příkaz odcestovat do Prahy k dalšímu jednání, neboť od Ivana Porochnavce nebyly žádné zprávy. Současně cestovali i ministerský předseda Dr.Vološin Augustin a ministr Révay, včetně dalších pracovníků ministerstva vnitra KU, kteří měli dojednat podrobnosti ke konání sněmu.

Dne 26.2.1939 byla ohledně vydání známek konána konference v kanceláři ministrů KU v Praze v Dušní ulici, kde poštovní ředitel Janás podal obšírnou zprávu o stavu příprav k tisku známek. Zúčastnil se jak Dr.Vološin tak i ministr Révay, který požadoval, aby na známce bylo s konečnou platností uvedeno datum sněmu 2.3.1939. Oba jmenovaní pak odjeli na Hrad k jednání s prezidentem Dr.E.Háchou s tím, že z Hradu bude oznámeno, kdy započít s tiskem známek. Téhož dne o 13,oo hod. se do tiskárny Unie dostavil osobně ministr Révay a za jeho přítomnosti bylo slavnostně započato s tiskem.

Delegace vlády Karpatské Ukrajiny při zahájení tisku známek u Stickneyovy rotačky

Z písemnosti č.11: (sdělení tiskárny Unie)

1) Původní rytina známky „Jasina K 3.-„ jest od rytce Seisingera a předělával ji náš pan Goldschmíd.
2) Známky tiskli jsme na chamois papíře jako Masaryk 50 h v době od 25.-27.února 1939, celkem 12.395 aršíků, z toho odváděno 9.000 aršíků a spáleno 3.395 aršíků (zde myšleny přepážkové archy).

2. výpis z vyjádření ředitele Souhrady (č.7):
Dne 26. a 27.února 1939 jsem se potom zúčastnil tisku této pamětní známky v Praze a dne 28.února 1939 jsem převzal v tiskárně Unie, resp.Tisku známek první zásobu těchto známek v hodnotě 600 tisíc K a dovezl je rychlovlakem do Chustu, kam jsem přijel dne 1. března 1939; známky jsem předal poté poštovnímu úřadu Chust, který potvrzený vzájemný lístek zaslal poštovní hospodářské ústředně v Praze; současně jsem dovezl i zvláštní příležitostní razítko s ukrajinskou legendou Chust-2.III.1939-10 Vidkritja peršoho sojmu tj. otevření prvního sněmu.

Z dalších údajů ve vyjádření se dozvídáme, že ředitel Souhrada na ministerstvu dopravy vyjednal, že známka bude mít náklad 750.000 kusů a bude prodávána i u filatelistické přepážky pošty Praha 1, jak ministr Révay v telegramu odsouhlasil. Dále uvádí, že ministr Révay po jednáních v Praze se do Chustu ihned nevrátil, ale odcestoval letadlem do Berlína. Odtud se vracel přes Vídeň a Pressburg do Chustu, kde došlo k jeho odvolání. Jeho nástupcem se stal krátce Dr.Dolinaj a potom Š.Kločurák.

Výpis z písemnosti č.12: (Poštovní hospodářská ústředna v Praze)

Podepsán poštovní ředitel Janás

Ručně psaná poznámka na písemnosti č.12:

Výtěžek z prodeje KU pamětních známek u p.ú. Praha 1, filatelie činí 1,230.000K. Částka je zúčtována jako úložka u řed. pošt v Praze. To odpovídá 4100 listů známek à 3.-K (300K list).

Subskripce a prodej:

Vzhledem k tomu, že po informacích v tisku a vyhlášení subskripce silně narostla písemná a finanční agenda na poště v Chustu, byl jejím vedením pověřen vrchní poštovní tajemník v Chustu Petr Bräuer, který přešel z likvidovaných pošt v Užhorodu 1 a Perečíně. Zpočátku tuto agendu vedl vedle své běžné práce dozorčí služby v hlavní pokladně a u peněžních přepážek. Protože se agenda již tímto způsobem nedala zvládat, byl dne 24.2.1939 písemně pověřen pouze touto agendou, tedy organizací prodeje a distribucí známek. Pověření podepsal vrchní poštovní komisař a náměstek přednosty ředitelství Ludvík Špacír. P.Bräuer byl údajně vybrán proto, že nebyl filatelista.

Koncem února byl k Bräuerovi přidělen ještě poštovní elév František Píšek, ostatní zaměstnanci měli pokyn ve volném čase na agendě vypomáhat.

Z písemnosti č.8

V písemném vyjádření Petra Bräuera je mimo jiné uváděné podrobnosti k subskripci, zásadní rozpor o doručení známek do Chustu, vůči vyjádření Bohuslava Souhrady, neboť zde píše:

Převzetím známek v Praze jsem byl pověřen já, ale byl tam vyslán poštovní elév a tajemník ministra hospodářství Ivan Porochnavec, který zároveň byl určen k dozoru nad tiskem známek. Proč jsem nebyl vyslán, jak bylo původně určeno, mi není známo.

Prvý příděl pamětních známek Porochnavec nedovezl, nýbrž dal jej poslati jako cenný balík. Došlo 2000 archů, v hodnotě 600.000Kč, které jsem převzal a uložil v železné truhlici v staré poštovní budově. Jen letmým sestavením objednávek bylo zjištěno, že 2000 archů nestačí krýt potřebu a proto na naši žádost z Prahy bylo nám zasláno ještě 1000 archů v hodnotě 300.000Kč, takže v Chustu z celého vydání bylo za 900.000Kč.

Dále ve vyjádření popisuje jak byla vyřizována subskripce, t.j. známky vkládány do obálek, při hodnotě nad 500Kč do cenných psaní, přikládáno vyúčtování, obálky zalepeny nebo pečetěny, vrácené peníze na nevydané aršíky byly přes 20K odesílány poukázkami, do 20K byly formou známek vkládány do dopisů. Dále popisuje způsob zaúčtování došlých poukázek, vydávání potvrzenek při platbách přímo na poště a pod.

Z dalších uvedených údajů:

Dne 14.března 1939 pokusily se ukrajinské živly o státní převrat; při pouličních bojích byl zastřelen poštovní elév František Píšek, který mi byl přidělen k prodeji známek. Zaměstnanci poštovního úřadu ten den nepracovali a žádal jsem mnohé z nich, aby mi přišli pomoci místo Píška. Nepřihlásil se nikdo, až druhý den, kdy puč byl likvidován přišlo dobrovolně několik pomocníků a pomáhali mi při prodeji.

Musím se zmíniti, že mi velmi pomohl též pražský obchodník se známkami Brikcius, který nakoupil v subskripci větší počet známek a vypravil si sám asi 400 doporučených dopisů, které jsem mu předal na potvrzení v přijímací knize. Po odbavení svých věcí pomáhal mi z ochoty, když viděl moji svízelnou situaci, lepil doporučené nálepky a razítkoval dopisy příležitostným razítkem.

Dne 15.III.1939 jsem nenašel v kancelářích ředitelství ani jednoho zodpovědného úředníka. Filatelisté a obchodníci se známkami na mne naléhali, abych započal s výdejem subskribovaných známek, poněvadž prý sněm již zasedá. Zašel jsem proto přímo do vládní budovy, kde jsem se dal uvésti k býv. guvernérovi P.Rusi Msg.Vološinovi a žádal jsem o svolení k expedici a prodeji známek. Písemné svolení, přede mnou podepsané Msg.Vološinem jsem předal ředitelství pošt v Chustu a do Prahy na ministerstvo dopravy jsem oznámil telegraficky, že s prodejem známek bylo započato.

Do staré poštovní budovy jsem přidělil pamětních známek za 90.000Kč a příležitostní přepážce v nové poštovní budově, která měla k disposici i slavnostní příležitostné razítko jsem přidělil známek za 30.000Kč. Tato přepážka byla svěřena býv. přednostou pošt. úřadu v Chustu poštovnímu akcesistovi Zékanyovi. Tento, na místo řádného vyúčtování předložil druhý den stvrzenku (vystavenou jménem Podkarp. vlády a podepsanou Dr.Braščajkem) o zabavení zálohy. Zvláštní razítko s datem 15.III.1939 a legendou Prvý sněm P.Rusi Zékany rovněž neodevzdal a tvrdil, že ho předal v staré budově, kde prý ho 16.3.1939 ukradl asi nějaký maďarský voják.

Hlavní příčinou nepodařené subskripce byl rozkaz, nevypravovati známky dříve, dokud nebude dáno svolení. Nebýt tohoto rozkazu, byli bychom vypravili všechny objednávky na něž byly peníze zúčtovány v hlavní pokladně a poté by se buď byly postupně objednávky vybavovaly, nebo došlé poukazy prostě jako neproveditelné odesílatelům vrátily.

Z písemnosti č.4

Bývalý I. pokladní úředník Jaroslav Chadim m.j. uvedl:

Dne 15.března 1939 zasedal první sněm Karp. Ukrajiny, zatím však již maď. vojska obsazovala záp. části Karp. Ukrajiny. Protože řed. pošt v Chustu nebylo vydáno žádných pokynů o započetí s prodejem pam. známek a protože stížnosti, reklamace a urgence se množily, první sněm zasedal, získal vrch. pošt. tajemník Petr Bräuer povolení k prodeji přímo od vlády Karp. Ukrajiny. V důsledku tohoto rozhodnutí bylo dne 15.března započato s prodejem a razítkováním pamět. známek. Hlavní pokladně bylo přiděleno známek za 90.000K, z této zásoby byla dotována přepážka pro velkoprodej cenin, která pak přidělovala listovním přepážkám. Velkoprodejem cenin byl pověřen pošt. tajemník Jan Bednář.

Pamětní známky se prodávaly a razítkovaly dne 15.března 1939 u list. přepážek pošt. úřadu v Chustu ve staré budově a u zvláštní přepážky v nové pošt. budově.

Dne 16.března 1939 byl Chust obsazen maď. vojskem, pošta neúřadovala, pošt. zaměstnancům byl do pošt. místností maď. národním výborem zakázán přístup. V tentýž den umístilo se v poštovních místnostech nějaké maď. vojenské velitelství, které tam sídlilo asi 2 nebo 3 dny. Asi 18. nebo 19. března 1939 přijel pověřenec maď. pošt. správy dr.Gilly, který převzal některé zaměstnance, od nás pokladní hotovost a ceniny, aniž by nám vydal zvláštního potvrzení...

Z písemnosti č.5

Ve vyjádření tehdejšího náměstka přednosty Poštovního úřadu v Chustu Aloise Kalaše je m.j. uvedeno:

Dopoledne 15.3.1939 byl dán příkaz k prodeji pamětní ukrajinské známky a s prodejem se také začalo.

Příkaz k prodeji známek přišel z ministerstva a domnívám se že i přímo z ministerského předsednictva. Příkaz dostal přednosta úřadu tajemník Födeleš, který také učinil na poštovním úřadě stran prodeje opatření a vydal příslušný rozkaz k prodeji.

Dne 16.3.1939 dopoledne vládl v Chustu již naprosto chaotický stav a úplná nejistota. Zprávy o postupujícím maďarském vojsku a jeho přiblížení se k Chustu zvyšovaly neklid každou hodinou. Poštovní úřad toho dne byl otevřen asi do 10,00 hod. dopoledne, známky se opětně prodávaly, poštovní zásilky se nepřijímaly, respektive strany byly informovány v tom smyslu, aby s podáním zásilek posečkaly, jelikož pošta nemá možnosti zásilky vypraviti.

Ztráta pamětního razítka byla zpozorována, pokud se ovšem pamatuji dne 16.3.1939 v ranních hodinách

K předání úřadu maďarské poštovní správě jsem přizván nebyl a předání vedl tajemník Födeleš, přednosta úřadu.

Z písemnosti č.6

Ve vyjádření krátkodobého ministra hospodářských věcí KU Štefana Kločuráka (také označen i jako ministr vnitra) je zmínka o pozdějším prodeji známek KU:

Po příjezdu do Prahy jsem byl upozorněn na věc pamětních známek a po vyšetřování dozvěděl jsem se od jistých lidí, kteří zůstali ještě nějakou dobu v Chustu, že po okupaci Chustu Maďary na poštovním úřadě byly prodávány tyto známky maďarskými zaměstnanci.

Asi za tři měsíce po obsazení Karpatské Ukrajiny, přijel do Prahy p.Porochnavec, poštovní asistent a prý prodával v Praze tyto pamětní známky ve větším množství.

Na tuto záležitost byl jsem upozorněn p.J.Révayem, býv. ministrem, s tím, abych p.Porochnavce nechal policejně zadržet. Mezitím však p.Porochnavec odcestoval zpět do Chustu jako maďarský občan s řádným maďarským cestovním pasem.

Ze soukromé korespondence Ivana Porochnavce z 22.1.1939

2. výpis z vyjádření B.Souhrady (č.7)

Dne 13.března 1939 jsem dále z přímého předcházejícího příkazu pana ministra Révaye nechal zhotoviti ve státní tiskárně v Chustu 300 věnovacích archů, které byly určeny do zvláštních alb s devítiblokem této pamětní známky; alba měla býti MHV v Chustu věnována význačným činitelům veřejného života jak v celé tehdejší republice, tak i členům sněmu a funkcionářům vlády v Chustu.

Výpis z 1. dodatku k vyjádření B.Souhrady:

Z písemnosti č.9

Vyjádření Ludvíka Špacíra, vrchního poštovního komisaře obsahuje popis celkové situace na Karpatské Ukrajině, vyklízení pošt v Užhorodu a Perečíně, evakuaci českého personálu, postup maďarských vojsk, obrana Chustu Sičevíky a pod. Pokud se týká vydání známek, jejich subskripce a prodej, případně osudu pamětního razítka, není uvedeno nic podstatného.

Pozn.: Sičevíci = příslušníci ozbrojené organizace Karpatská Sič, měli právo nosit uniformu a zbraň. Bojovali po boku čsl. armády i krátce proti ní (při pokusu o převrat 13-14.3.1939) a také bránili Karpatskou Ukrajinu proti maďarské okupaci, ale bezvýsledně.

Písemnost č.10

Literatura dosud v případě padělků uváděla informace kolem olomoucké skupiny Jaromíra Komínka. Z dále uvedené zprávy je zřejmé, že vyšetřování bylo prováděno i kolem pražské skupiny Fallieres - Šonka - Brikcius a další.

Vzhledem k tomu, že zpráva o dodatečném policejním šetření je sama o sobě velmi zajímavá a celkem podrobná, pořídil jsem její opis tak, jak byl pořízen pro poštovní správu ministerstva dopravy. Je škoda, že nejsou k disposici i prvotní zprávy a protokoly, případně celý soudní spis.

Opis přílohy k č.:P-51008-A/4 min.dopravy (pošt.správy) ze dne 20.XI.1941

Věc: Šetření o prodeji padělaných tiskovin a dopisů Karpatské Ukrajiny

Ministerstvo dopravy, poštovní správa (k rukám p.min.rady Dra Krále)

P r a h a

V příloze předkládám na vědomí opis dodatečného vyšetření v případu Gustava F a l l i e r e s e, při němž bylo zjištěno, že pravděpodobnými padělateli a snad i pachateli krádeže slavnostního razítka poštovního úřadu Chust jsou Otto B r i k c i u s a známý rozšiřovatel padělaných známek František Š o n k a .

Vedoucí Všeobecné kriminální ústředny:

Podpis:

O p i s:

Věc: F a l l i e r e s Gustav, šetření.

Přílohy 7.

Okresní soud trestní odd.IV.
P r a h a .

V trestní věci proti Gustavu F a l l i e r e s o v i podle vládního nařízení číslo 244/39Sb.z. a n. byly zjištěny tyto nové skutečnosti:

K I.zasedání sněmu bývalé Karpatské Ukrajiny, které se mělo konati dne 2.III.1939 v Chustu, se sjela řada různých obchodníků se známkami a když bylo zasedání odloženo na neurčito, odjela část jich a v Chustu zůstali pouze Šonka, Brikcius, Holešovský a Ing. Kociuba.

Ing. Andrej Kociuba, nar.1.IV.1899 v Drohobytči, bytem v Praze XIII, Nad primaskou 18, vypověděl, že do Chustu přijel za filatelistickými zájmy a po odložení zasedání sněmu tam zůstal, doufaje, že jako Ukrajinec dostane nějaké zaměstnání. Krátce po něm přijeli František Šonka, Otto Brikcius a Josef Holešovský. Holešovský financoval Šonku a oba si dali v Brně natisknouti pamětní aršíky a obálky s obrazem známky Karpatské Ukrajiny, které pak prodávali před starou budovou pošty v Chustu. Protože v textu, tištěném ruským písmem byla chyba, musili na policejní zákrok dáti text přetisknouti černou barvou a nahraditi jej novým. Tyto obálky a aršíky prodávali pak Šonka a Holešovský až do příchodu maďarského vojska do Chustu. Na aršících a obálkách byly nalepeny známky opatřené slavnostním razítkem. Při příchodu maď. vojska se však razítko z poštovního úřadu ztratilo a tu prý si podle sdělení, které učinil Ing. Kociubovi Holešovský, dali Šonka s Brikciusem udělati u nějakého místního Žida totéž razítko, jímž pak opatřovali dále známky o něž byl velký zájem. Tuto okolnost potvrdil Holešovský Ing. Kociubovi na lístku, jejž tento připojil ke své výpovědi. Známky na obálkách a aršících opatřené tímto padělaným razítkem prodávali pak jak Brikcius, tak Šonka v Chustu a zbytek rozprodali za vysokou cenu v Praze. Otto Brikcius si prý přivezl do Chustu z Prahy obálky a korespondenční lístky rovněž s obrazem známky Karpatské Ukrajiny, na rozdíl od pamětních tisků Šonkových , však známky stříhané. Když bylo zasedání sněmu odloženo na neurčito, dal Brikcius část nákladu nějakému poštovnímu úředníku ve staré poštovní budově, který je pak prodával zájemcům, aby si na tiskopisy mohli nalepiti známky. Dne 15.III.1939, kdy byla otevřena nová poštovní budova a kdy bylo použito slavnostního razítka, byl prý Brikcius na tomto poštovním úřadě a se svolením vrchního poštovního tajemníka Bräuera si nalepoval na své pamětní obálky známky, jež si sám razítkoval zapůjčeným slavnostním razítkem a obálky opatřoval nálepkami „Doporučeně“. Těchto dopisů , jež nebyly odevzdány poštovní dopravě, měl prý nejvýše asi 300 kusů. Po příchodu maď. vojska bydlel prý Brikcius u Bräuera. Známky Karpatské Ukrajiny prodávali Šonka a Brikcius v Chustu až do 23.III.1939. Blanket s obrazem Msgre Dr. Vološina dne 15.III.1939 v Chustu prý vůbec nebyl. Kromě toho prý viděl Ing. Kociuba u Šonky v Bratislavě v době zasedání slovenského sněmu 5 padělaných razítek s maďarskými nápisy, jež si dal Šonka udělati v Praze a jimiž padělal tak zv. smíšené frankatury, t.j. listovní zásilky opatřené známkami jednoho státu, znehodnocenými razítkem poštovní správy jiného státu.

Otto B r i k c i u s, nar. 20.XII.1910 v Malém Přítočně, okr. kladno, tamtéž přísl. bytem v Praze XII, Radhošťská 3, vypověděl při výslechu, že se v březnu 1939 seznámil v Chustu s vrch. pošt. tajemníkem Bräuerem, který byl pověřen veškerou agendou, spojenou s vydáváním známky Karpatské Ukrajiny a tento mu dovolil vstup a volný pohyb v místnostech poštovního úřadu. Tam prý si sám razítkoval příležitostným razítkem známky nalepené na obálkách a blanketech, které si sebou přivezl. Na obálkách byl obraz známky Karpatské Ukrajiny a na blanketech obraz Msgre Dr. Vološina. Tyto tiskoviny si dal udělati v tiskárně Aloise K o n í č k a v Praze XII, Irská 13. Část těchto tiskovin nestačil již orazítkovati a proto je rozprodal čisté v Praze. Kdo opatřil známky na blanketech s Dr. Vološinem padělaným razítkem prý neví. Později změnil svoji výpověď v tom smyslu, že tyto blankety mu přišly do Chustu pozdě. Když již po obsazení maď. vojskem neměl vstup na poštu a proto prý je svěřil neznámému zřízenci v poštovním stejnokroji, který mu je přinesl orazítkované. Že to bylo razítko padělané, nevěděl.

K tomu podotýkám, že podle výpovědi Ing. Kociuby nemohl Brikcius orazítkovati větší počet pamětních obálek a blanketů z nedostatku času a také proto, že razítko bylo pouze v jediném exempláři a měli o ně zájem i další obchodníci a místní zájemci. Podle výpovědi téhož svědka prý blankety s obrazem Msgre Dr. Vološina v Chustu vůbec nebyly a po odchodu Brikciuse z poštovního úřadu byla zjištěna krádež slavnostního razítka, takže je důvodné podezření, že je Brikcius odcizil.

Podle výpovědi obviněného Fallierese, koupil tento známky s padělaným razítkem od neznámého muže před poštovním úřadem Praha 1. V tomto případě by mohlo jíti o Františka Š o n k u, nar. 28.VII.1912 v Měšicích, okr. Tábor, tamtéž přísl., bytem v Praze II, Václavské nám. 14 a jeho společníka Josefa H o l e š o v s k é h o, bytem v Brně, Dornych 60, kteří měli stánek před tímto poštovním úřadem. O tom, že se Šonka zabývá patrně paděláním dopisů a blanketů Karpatské Ukrajiny svědčí anonymní dopis ze dne 9.IV.1939 v němž neznámý pisatel upozorňuje na Šonku, který prý vlastní několik padělaných poštovních razítek. Tehdy byla u Šonky provedena domovní prohlídka, jež zůstala bezvýslednou. Dále bylo zjištěno, že Šonka prodal obchodníku se známkami Evženu Wyrowyjovi, bytem v Praze XII, Hradešínská č.49, 4 padělané dopisy se známkami Karpatské Ukrajiny. Wyrowyj prohlásil, že těchto dopisů koupil od Šonky 7 a ponechal si je ačkoliv zjistil, že jde o padělky, aby měl jako znalec známek Karpatské Ukrajiny srovnávací materiál. Kromě něho koupil od Šonky 10 dopisů z nichž jeden měl padělané razítko, obchodník Vlastimil Paulíček, bytem v Praze II., Truhlářská 20. Dále koupil 50 těchže dopisů asi v lednu nebo únoru 1940 Heinrich Zahn, bytem tehdy v Praze II., Berlínská 38, t.č. v Říši. Rovněž tyto dopisy byly padělány. Šonka bydlel do září 1939 u polic.prap. Bedřicha Steinice v Praze III, Všehrdova 25 a po odchodu zapomněl ve skříni 6 recepisů a 19 rekomandačních nálepek, které jeho bytný odevzdal zdejšímu úřadu. Z toho lze souditi, že se Šonka zabýval paděláním dopisů Karpatské Ukrajiny, jež byly pramenem značného výdělku, protože jejich cena ustavičně stoupala vzhledem k tomu, že jich bylo málo a před časem bylo za takový dopis požadováno až 1000.-K. Toho času na trhu vůbec nejsou. Šonka psal na dopisy adresy svých známých Marie Dufkové, Praha XIII, Tř. Krále Jiřího 1911, Marie Holešovské, Brno, Dornych 60, Jan Kroupa, Praha. Při výslechu doznal Šonka, že na dopisy lepil známky a psal adresy avšak popřel, že by je opatřoval padělaným razítkem a rekomandační nálepkou. Kdo tak učinil prý neví.

K tomu podotýkám, že František Šonka byl již několikrát vyšetřován pro rozšiřování padělaných poštovních známek.

K oznámení připojuji 3 protokoly, 3 obálky a pamětní aršík.

Oznamuji to na vědomí.

Vedoucí Všeobecné kriminální ústředny:

Dr. Š e j n o h a
v.r.

Závěrem – co můžeme doplnit nebo opravit v literatuře:

I přes menší rozpory v nalezených písemnostech a také jejich zřejmou neúplnost, můžeme přesto dosti nových informací přijmout a doplnit či opravit dříve publikované poznatky.

1) Úpravu původní známky Jasiňa 60h provedl pracovník tiskárny Unie Goldschmíd (zjevně rytec Jaroslav Goldschmied, který byl i autorem dalších známek ČaM) a nikoliv K.Seizinger.

2) Tisk byl dle sdělení tiskárny prováděn 25-27.2.1939. Dne 26 a 27.března 1939 byl přítomen i ministr Révay (zahájení) a ředitel Souhrada (tisku).

3) Vytištěno bylo celkem 12.395 PA, z čehož 9000ks bylo odvedeno a 3395ks spáleno.

4) Z 9000ks PA bylo Poštovní hospodářské ústředně předáno 7500ks a 1500ks bylo uloženo v ministerském archivu, kde byly poškozeny ohněm.

5) Poštovní hospodářská ústředna přidělila 3000ks poště v Chustu (ve dvou dodávkách) a 4100ks poště Praha 1 – filatelie. Ohněm v Unii zničeno 367ks PA + 32ks, vydáno pro ministerstvo dopravy 2ks PA + 68ks. V archivu ústředny a záloze ministerské zůstalo dohromady 30ks PA.

6) První dodávka do Chustu byla v množství 2000ks PA a druhá dodávka 1000ks PA, celkem tedy pro Chust 3000ks PA. O způsobu přepravy jsou dvě verze, ředitel Souhrada uvádí že je přivezl osobně a druhá verze hovoří o balíkové zásilce.

7) Filatelistická přepážka pošty Praha 1 obdržela 4.100ks PA, které rozprodala za 1,230.000K.

8) Prodej známek pro veřejnost byl zahájen dopoledne 15.3.1939 se svolením ukrajinských vládních činitelů a prodej byl v Chustu jak ve staré poštovní budově, tak i nové u zvláštní příležitostné přepážky, kde bylo i příležitostné razítko. Současně začal i prodej v Praze. Listovní zásilky tedy mohly být v Chustu podány na dvou místech, ale čísla R-nálepek z těchto míst nejsou známá.

9) Jaký byl osud známek předaných do Chustu se již těžko zjistí, neboť nejsou k disposici vyjádření ukrajinských nebo maďarských činitelů účastných na událostech po 15.březnu 1939. Chybí i některá vyjádření českých zaměstnanců, kteří se v té době v Chustu vyskytovali. Již se asi nikdy nedozvíme, kolik známek bylo připraveno v dopisech k odeslání v rámci subskripce, kolik bylo prodáno 15-16.března 1939, kolik bylo odvezeno do ČaM, zabaveno, rozdáno a hlavně rozkradeno.

10) Soukromé a úřední tisky (?) pochází ze zdrojů :

a) Holešovský + Šonka nechali v Brně vytisknout obálky a pamětní lístky s vyobrazením zoubkované známky Jasiňa a chybným ruským textem. Na policejní zákrok musel být text přetištěn černou barvou a nahrazen novým textem.

Pozn.: Ukázka nápisu pod vyobrazenou známkou, který byl černě přetištěn a jak jej rekonstruoval španělský sběratel a specialista na Karpatskou Ukrajinu Dr. Ing. Juan E. Page z Alcorconu. Svoje zjištění publikoval i v časopise Filatelie kde uvedl, že nápis na obálce byl vytištěn světlemodrou barvou, byl 79mm dlouhý a písmena byla vysoká 4mm. Na pamětním listě byl text tmavomodrý, délka 118mm, písmena 6mm vysoká.

b) Brikcius Otto si nechal v Praze v tiskárně A.Koníčka natisknout obálky s vyobrazením stříhané známky Jasiňa a blankety s obrazem Mgr.Vološina. Blanket nebyl dosud nikde publikován.

c) Souhrada Bohuslav jako ředitel nechal natisknout ve státní tiskárně v Chustu 300 kusů věnovacích archů, které měly být vkládány do alb zhotovených v tiskárně Unie

d) přednosta poštovního úřadu Michal Födeleš si nechal zhotovit v tiskárně v Chustu obálky a tisky, které prodával i u přepážek (pravděpodobně soukromá aktivita, popis a počet neuveden).

e) další zdroje v písemnostech nejmenované, ale jejichž další suvenýry na trhu se vyskytují. V časopise Český filatelista 1939, str. 78 je prezentován Slavnostní výbor otevření I. sněmu, který vyhlašoval vlastní subskripci na pamětní aršík a požadoval platby na účet Občanské záložny

11) Žádný český pracovník, kteří vydali svá písemná svědectví neuvedl žádné podrobnosti k vydání pamětních obálek, dopisnic či lístků, případně k polepování známkami, razítkování a prodeji, které by zajišťovala pošta. Jde tedy zřejmě pouze o soukromé tisky pro komerční účely, pro vlastní zisk. V případě Michala Födeleše byl tento stěží kompetentní k tomu, aby na vlastní rozhodnutí za státní peníze nechal tyto tisky připravit a tržbu z prodeje zaúčtovával.

12) Původně zamýšlený aršík, který nebyl vydán z časových důvodů neměl být žádný pamětní list jak uvádí některá literatura, ale jako aršík byl také subskribován. Platby za něj provedené předem, byly objednavatelům zasílány zpět, buď poštovní poukázkou (přes 20K) nebo náhradovou formou ve známkách (do 20K).

13) Tím, že pověřený pracovník Bräuer nechal na poště „pracovat“ obchodníka se známkami Brikciuse, který měl přístup jak k razítkům, R-nálepkám a známkám, jsou silně zpochybněny zásilky z doby před i z 15.3.1939

14) Policejní vyšetřování nebylo svěřeno do rukou kriminalisty - filatelisty a tak zpráva obsahuje i některé neodborné výrazy a závěry.

15) Vezmeme-li v úvahu, že k prodeji se dostalo 7100ks PA a vytištěno bylo 12.395ks PA, je na můj vkus těch spálených až příliš.

16) Poštovní elév František Píšek nebyl zabit 16.3.1939 při obsazování pošty maďarským vojskem, ale při ozbrojeném puči Karpatské Siče proti české přítomnosti 13-14.3.1939.

Přes celkem slušný počet nových informací, zůstává ještě celá řada nevyjasněných otázek. Na př. jaký byl osud dalších razítek s datem 2.3.1939 (a+b); kolik známek bylo bez povolení prodáno před 15.3.1939 zaměstnanci pošty, kteří připravovali subskripce; jaký byl další osud nevypravených zásilek a převzatých maďarskou poštovní správou; proč bylo vytištěno tolik PA, když bylo vyjednáno 7.500ks; kdo se skrýval za t.zv. Slavnostním výborem otevření I.sněmu, který nabízel ve vlastní subskripci pamětní aršíky velikosti 11x9cm a jejich zaslání v ozdobné obálce (přičemž termín sněmu nebyl znám do poslední chvíle) apod.

A co tedy na konec ? Musíme doufat, že ještě někde čekají i jiné materiály na své objevení, které by přinesly další světlo do této problematiky. Každý další nový poznatek bude na těchto stránkách vítán.

© Burda auction s.r.o.